Lindsey Stirling – 1. 3. 2017, Fórum Karlín

19. října 2017 v 14:48 | Mishana |  Koncerty 2017
Lindsey Stirling - 1. 3. 2017, Karlín

Na strastiplnou cestu do Prahy jsem se protentokrát vydala sama na vlastní pěst, abych pořádně zažila nástrahy velkoměsta… No, dobře, bydlela jsem si hezky v teple u přítelkyně, což se také podepsalo na mé (ne)ochotě vypadnout z bytu do brutální zimy, panující venku, takže jsem na koncert Lindsey Stirling dorazila až asi deset minut před začátkem. Více méně mi to nevadilo, protože zrovna Lindsey jsem nutně zblízka vidět nepotřebovala, chtěla jsem si hezky koupit nějaké pití a prostě si tu hodinku a něco v klidu užít.

Přesně to se mi také povedlo, jelikož Lindsey v Karlíně vystupovala bez předskokanů (nevím, jestli je to tak stoprocentně na všech koncertech…) a musím říct, že jsem si její vystoupení moc užila. Sice mi jaksi chyběla ta pasáž, kdy se dvě hodiny před začátkem tísním buď venku nebo už přímo v sálu, nicméně jsem alespoň netrpěla žádnými bolestmi různých částí těla. Kromě hraní na housle (na což je radost pohledět a samozřejmě je to velmi příjemné na ouška) je Lindsey poměrně známá pro své taneční kreace, jednou je tam, jednou tady, stage se pohybovala rovněž, promítací plátna hrála všemi barvami. Do toho Lindsey zapojila emocemi nabité pasáže, v nichž zmiňovala dvě ztráty z okruhu svých blízkých, jež měly velký vliv na tvorbu alba Brave Enough. Tyto pasáže pak vyvážila pasážemi vtipnými.

Kromě Crystallize či Love's Just a Feeling jsem si hodně užila i Lost Girl, nicméně mě trošku zamrzelo, že mou nejoblíbenější skladbu Something Wild zahrála pouze akusticky, přičemž já se těšila na to, až chytlavá melodie bude bouřit vyprodaným sálem.


Cena: 840 Kč
Show a komunikace s diváky: 8/10
Nejlepší song: Love's Just a Feeling

Celkové hodnocení: 8/10 -> Přeci jen nešlo o mou nejoblíbenější interpretku, takže jsem asi ani nebyla tak natěšená a vzápětí unešená vystoupením, leč bavila jsem se skvěle a s výjimkou zmíněného zklamání z provedení Something Wild nemám, co bych vytkla.

V případě, že máte rádi housle a nevadí vám svým způsobem netradiční pojetí, kdy performerka poskakuje s houslemi po pódiu za doprovodu elektrizujících tónů, přičemž se ještě u toho stihne více než pětkrát převlíknout, jste na správné adrese. Je jiná a je jedinečná. Vystoupení Lindsey Stirling určitě doporučuji.

 

Bastille – 26. 11. 2016, Fórum Karlín

17. října 2017 v 19:01 | Mishana |  Koncerty 2016
Bastille - 26. 11. 2016, Karlín

Můj druhý a zároveň poslední koncert roku 2016 se odehrál ve Fóru Karlín, kam jsme s Jistou osobou dorazily trochu pozdě, než jsme asi chtěly… Inu, zdržely jsme se v hospodě (kde taky jinde…) a před Karlínem jsme se dopustily nepříliš hezkých praktik, jež vyústily v to, že jsme se nakonec dovnitř dostaly mezi prvními třiceti lidmi. Hrdá na to nejsem, ale holt se stalo, přesuňme se však k tomu, jak to uvnitř Fóra vypadá.

Inu… Jde o moderní stavbu, leč v mnohém se od Lucerny opravdu neliší. Zaprvé šatny jsou malé, tedy brzy zaplněné a personál poměrně neschopný. Slečny se sice usmívají, takže jim určitou pomalost prominu, ovšem tohle bylo moc i na mně. Každopádně dolů, do suterénu, kde se nachází pódium, jsme se i tak dostaly relativně brzy a následně se jaly čekat na předskokana. Samotné čekání se nám… pokoušelo?... nevím, možná, ukrátit video, běžící na stagei, zachycující redaktora, připravujícího se na vysílání zpráv, přičemž šlo o stejného pána, jenž se objevuje v klipu od Bastille k songu Fake It. Když video jelo podesáté, tak už mírně lezlo na nervy, nicméně zprvu působilo docela vtipně.

Předskokan opět nezklamal, neboť umělec vystupující pod jménem Rationale přišel s oku lahodící světelnou show, a přestože stylem hudby se od Bastille docela odlišoval, pořád se dalo čekat, že většině diváků vadit nebude. Rationale očividně vystupoval před pražským publikem velmi rád, jeho hlas se Karlínem nádherně nesl a bez diskuze jsem s ním a jeho elektrizující hudbou strávila velmi příjemnou půlhodinku.


Nějakých dvacet minut po Rationalem se na pódium již objevili Bastille, jejichž vystoupení bylo doprovázeno nejen světelnou show, ale také videem. Už v té době jsem měla tyhle Brity hodně ráda, přičemž jejich výkon na stagei mě jen utvrdil v tom, že jsou opravdu výborní, neboť hráli skvěle a frontman Dan Smith do toho jako obvykle dával všechno. Kromě zpívání zvládal běhat, poskakovat, během písničky Flaws se procházet mezi diváky a za zvuku tónů Of The Night je pořádně rozhýbat. Složení songů bylo fajn, kromě hitů Pompeii, které si podle mě krásně užil celý sál, Bad Blood či Things We Lost In Fire zahráli poměrně nečekaně z prvního alba například i Oblivion, z druhého, tehdy nového alba Wild World, sáhli po Send Them Off!, jíž celé vystoupení začali, Good Grief, Fake It, Warmth či Lethargy.

Předvedli celkem 22 songů, včetně tří v rámci přídavku, kam spadala Two Evils, během které se Dan a kytarista Will přesunuli na jeden z balkónů, následoval můj milovaný Icarus a na úplný závěr již zmíněné Pompeii.


Cena: 890 Kč (za info děkuji Jisté osobě, protože já si pamatuju velkou nic)
Předskokan: 8/10
Show a komunikace s diváky: 10/10
Nejlepší song: Icarus

Celkové hodnocení: 10/10 -> zpětně nemám moc, co bych tomuto koncertu mohla vytknout. Sice mi kluci nezahráli The Anchor (s tím jsem ovšem počítala), šatny v Karlíně jsou katastrofa a horko bylo úděsné, Bastille se však činili, stihli 22 songů, což maximálně oceňuji stejně jako skladbu písní, neboť se snažili vybrat podobný počet songů z každého alba. Čelist mi klesala nad tím, jak Dan dokázal celou dobu lítat po jevišti a pořád hýřit energií, moc se mi i líbila jeho komunikace s diváky a kapelou, jeho očividná starost o slečnu, jež horkem někde v první řadě omdlela… Jde na nich prostě vidět, že je hraní baví a dělají to rádi, a to mi kolikrát i stačí.

Koncert Bastille doporučuji bez jakýchkoliv ale.

Passenger – 2. 10. 2016, Lucerna

7. října 2017 v 16:05 | Mishana |  Koncerty 2016
Passenger - 2. 10. 2016, Lucerna

Můj vůbec první koncert mimo festival se odehrál v neděli 2. října, přičemž se neobešel bez obtíží. Jelikož bydlím na východní straně republiky, musela jsem do Prahy cestovat vlakem, který měl, světe div se, hodinu a půl hodiny zpoždění. Nádhera, že? Naštěstí jsem si nechala slušnou časovou rezervu, a tak jsme k Lucerně dorazily pořád asi 40 minut před sedmou hodinou večerní, kdy nás začali pouštět dovnitř.

Pokud neznáte Lucernu, respektive ono místo, kde se konají koncerty, tak vězte, že je to velmi podobné vydýchané tělocvičně, v níž se závanu čerstvého vzduchu nikdy nedočkáte. Především v prvních řadách, kam jsme se s Jistou osobou protlačily, bylo neskutečné dusno, nicméně pořadatelům je to opravu jedno a vodu vám v kelímcích začnou rozdávat až ve chvíli, kdy někdo z vás omdlí. Vážně, nedělám si prdel, ani na vás totálně hází bobek. Dneska už jsem na to zvyklá a mám jeden dva fígle, jak se vypořádat s tamním nepříjemným ovzduším, tehdy mě to ale docela zarazilo, zamrzelo a naštvalo.

Ale abych si jen nestěžovala, tak se přesunu k vychválení předskokana pana Passengera, jímž byl Gregory Alan Isakov. Týpek podobně jako jeho slavnější kolega hrál na kytaru, půl hodinky na ni drnkal a zpíval písničky mému uchu libé, prostě takové, jakými se fanouškům Passengera buď zavděčíte, nebo je minimálně nijak nepobouříte.


Jelikož Gregory hrál cca od osmi do půl deváté, dal se příchod Passengera očekávat lehce po deváté hodině. Na rozdíl od Colours of Ostrava však nepřišel Mike Rosenberg sám jen s kytarou, ale tentokrát měl s sebou i celou kapelu a nádherně barevnou světelnou show. Osobně jsem byla unešená nejen z vizuálu, ale také z toho, jak některé písničky v trochu ráznějším podání zněly, a v podstatě musím říct, že tenhle koncert se mi líbil o něco více než ten ostravský snad právě díky tomu rockovějšímu nádechu.

Během hodiny a čtvrt zahrál písničky starší i novější včetně mých oblíbených Anyway, I Hate a Life's For Living, a přirozeně nechyběla ani Let Her Go, kterou jsem si také parádně užila.


Na závěr akorát zmíním ještě jednu věc, jež mne docela štvala, ale za to už nemohly ani České dráhy ani organizátoři, leč dvě návštěvnice. Kdo znáte text již zmíněné I Hate, tak jistě víte, že se v této písničce zpívá. "I hate ignorant folks, that pay money to see gigs, andd talk through every fucking song,", respektive, že Passenger nesnáší lidi, kteří si za koncert zaplatí, ale stejně pak celou dobu debilně žvaní, a to přesně dělaly dvě slečny přede mnou. Před příchodem Passengera se holedbaly, jak ho milují, jak se na něj těší, ale pak půlku písniček prokecaly spolu, aniž by si mohly jeho zpěv užít… Pro mě prostě nepochopitelné chování. Neřeknu třeba na Coloursech, když stojíte v nějaké 40. řadě, kde vás interpret nejenže nevidí, ale ani vaše žblebtání neslyší, ale těsné pod pódiem? Seriously?

Cena: 690Kč
Předskokan: 8/10
Show a komunikace s diváky: 10/10
Nejlepší song: I Hate

Celkové hodnocení: 9/10 -> zážitek jsem si nenechala zkazit ani opožděným vlakem, ani kačenami přede mnou, nicméně Lucerna je prostě prostor na zabití a přes to nechutné dusno se nepoznamenaná nedostanu.

Návštěvu koncertu Passengera jednoznačně doporučuji, pokud jste lidé s otevřenou myslí a nevadí vám, že interpret je milující lidská bytost, která se nebojí dát své city najevo. Mně osobně se více líbilo jeho vystoupení s kapelou, nicméně i to sólové za to stojí.
 


Colours of Ostrava 2016

14. září 2017 v 17:43 | Mishana
Ač Colours of Ostrava 2016 jsou už dlouhou, moc dlouhou dobu za námi, chci si na blogu uchovat zážitky ze všech koncertů, na kterých jsem byla, takže dodatečně si sem házím slohovku jako z páté třídy na zmíněné téma.

Až do ledna 2016 mi byly koncerty i festivaly vcelku volné, všechno se ale změnilo, když mi Jistá osoba dala echo, že na Colours of Ostrava 2016 vystoupí Of Monsters And Men. To jsem prostě nemohla jen tak nechat být, protože už v té době jsem je žrala i s botama a protože už v té době pro mě byla jejich frontmanka snem takřka vlhkým. Haha. Lístky jsem pro sebe i Jistou osobu koupila v rekordním čase naspídovaného šneka za 1700 Kč/lístek a ihned po sedmi měsících jsme vyrazily směr Ostrava. Nutno říci, že z mé strany to štreka nebyla, jelikož mám Ostravu půlhodiny vlakem…
Každopádně se dostáváme k prvnímu koncertu, který jsem na Colours of Ostrava zhlédla:

Nothing But Thieves - 2016, Ostrava

Tehdy kapela s jedním albem, o níž v Česku věděla hrstka lidí, a podle toho to taky před koncertem vypadalo, když u podia se půlhodiny před začátkem tlačila zhruba dvacítka slečen. Osobně jsem měla jejich desku naposlouchanou a docela se těšila, nicméně kluci předčili má očekávání. Výšky Connora Masona byly naprosto úchvatné, všechny písničky jim vyšly parádně, ovšem k tomu, abych byla s koncertem kapely plně spokojená, potřebuju i jistou úroveň show - musím se cítit do jejich představení zapojena, což zde chybělo, stejně tak absentovala výraznější světelná show (to ale u začínající kapely chápu).

Doba čekání před podiem: ½ hodina
Nejlepší song: Itch
Celkové hodnocení: 7/10


Během úvodního dne CoO 2016 jsme si areál spíše prošly a absolvovaly jen jeden koncert, zatímco druhý den nás čekala pořádná nálož kvalitní hudby:

Kaláscima - 2016, Ostrava

Italští hoši to na hlavní stagei pěkně rozjeli, rozdávali široké úsměvy na všechny strany a celkově šířili krásně pozitivní atmosféru, což se vzhledem k pochmurnému počasí, panujícímu celý festival, docela hodilo. Nejednalo se o hudbu, kterou bych sama od sebe poslouchala, nicméně jejich koncert asi nikoho nemohl urazit.

Celkové hodnocení: 6/10

Krátce po tomto koncertu jsme se s Jistou osobou usadily přímo u hrazení, oddělující hlavní stage od publika, kde jsme se odhodlaly strávit celých šest hodin, abychom měly co nejlepší místa na koncert Of Monsters And Men, a čas nám přišly zkrátit dvě zpěvačky.

Aurora - 2016, Ostrava

Neuvěřitelně roztomilá slečna doprovázena svou kapelou vběhla na pódium a andělským hlasem si získala snad celý plac před hlavní stageí. Její charakteristické pohyby pažemi do rytmu indie popu s nádechem severu mě cele uhranuly a zpětně musím přiznat, že právě její koncert ve mně zanechal nejhlubší následky. Její energie, nadšení z vřelého přijetí diváky a viditelné dojetí v její tvář… Nezapomenutelné vystoupení nezapomenutelné dívky.

Nejlepší song: Warrior
Celkové hodnocení: 10/10



Následoval jediný koncert, který jsem opravdu nedokázala ani v nejmenším docenit a který nebudu ani hodnotit. Kdo chcete, najděte si ANOHNI sami a… Mně prostě její hudba neoslovila.

Of Monsters And Men - 2016, Ostrava

Dodnes má vůbec nejmilovanější skupina, na kterou jsem sice přišla úplnou náhodou, velmi rychle ale předčila všechny kapely, jež jsem do oné doby poslouchala či znala. Originalita, nádherné texty a ještě nádhernější hlas jejich frontmanky ze mě udělal někoho, kdo při jejich vystoupení jen se splašeně bušícím srdcem tiše zírá. Tedy, kromě toho jsem si také krásně zavřeštěla většinu textů, a hltala očima Nannu, ale v podstatě… Jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě a to čekání před pódiem stálo za to, jelikož být jim tak blízko pro mne tuto zkušenost jen umocnilo.

Doba čekání před podiem: 6 a ¼ hodiny
Nejlepší song: Black Water
Celkové hodnocení: 9/10


Co se týče třetího dne, ten se nesl ve znamení vytrvalého deště, přičemž od myšlenek na něj nás dokonale odvedla

Caro Emerald - 2016, Ostrava

Její tvorba opět nepatří k něčemu, co bych do té doby poslouchala, nicméně její živelnost mě dokonale pohltila. Sázela jednu chytlavou písničku za druhou, její hlas se Vítkovicemi krásně nesl a během deštivého dne si opravdu nedovedu představit nikoho jiného, kdo by mi svým zpěvem zvedl náladu tak razantně. Zaujal mne její zpěv, ale i její výborná kapela, jež se během vystoupení očividně skvěle bavila. Energické, výborné.

Doba čekání před podiem: -
Nejlepší song: All About The Bass
Celkové hodnocení: 8/10


Kodaline - 2016, Ostrava

Koncert, na který jsem se docela těšila, jelikož hudbu Kodaline jsem si oblíbila už předem, měla jsem většinu písniček naposlouchaných a v podstatě jsem ani extrémně zklamaná z jejich výkonu nebyla. Zpěvák měl pravděpodobně nějaké zdravotní problémy, během pěveckého výkonu jsem to ale osobně příliš nezaznamenala, tady z mého pohledu problém nebyl, navíc zahráli mé oblíbené písničky, nicméně stejně jsem si odnesla z jejich představení smíšené pocity. Neříkám, že každý umělec musí na pódiu rozdávat divákům úsměvy, ale upřímně bych byla ráda, kdyby na něm bylo vidět, že alespoň trochu ho vystupování těší, ovšem v případě Kodaline se celá kapela bez výjimky tvářila, že ji hraní před jakousi Ostravou obtěžuje. Každopádně jsem na ně po tomto zážitku nezanevřela, dokonce jsem si koupila jejich CD a zabývala se myšlenkou navštívení dalšího koncertu, prozatím to ale nechávám být…

Doba čekání před podiem: 1 hodina
Nejlepší song: Only One
Celkové hodnocení: 6/10


Podobné tempo jsme nasadily i v pátek, kdy jsme festival uzavřely dvěma koncerty (tentokrát už bez deště):

2Cellos - 2016, Ostrava

Rovněž umělci, s jejichž tvorbou jsem byla předem obeznámena, přičemž jsem si koncert skvěle užila. Sympatičtí mladí pánové, u nichž se mi líbí nejen jakési rozdělení rolí, kdy Luca sedí a poctivě hraje, zatímco o pořádně střelenou show se stará jeho kolega Stjepan, poskakující s hudebním nástrojem po pódiu, kolikrát s čertovskými rohy a ještě čertovštějším výrazem. Opravdu radost na jejich představení pohledět, jelikož evidentně oba hraní baví a sami se těší z toho, že mohou svou vášeň pro hudbu sdílet s ostatními. Energie a optimismus z nich čišeli opravdu dokonale, skvělým zážitkem pak byla především možnost si zařvat s celým publikem Highway To Hell.

Doba čekání před podiem: ½ hodina
Nejlepší song: Highway To Hell
Celkové hodnocení: 10/10


Passenger - 2016, Ostrava

Citlivý mladý muž, jehož po 27 letech hraní na ulici vynesl nahoru jeden, jediný hit, který opět bylo nesmírně silné si moci zazpívat nejen s ním, ale především s půlkou návštěvníků. Ač přišel sám, nedoprovázen svou kapelou, dokázal rozhýbat své posluchače, dokázal zaujmout svými proslovy, nabádajícími k tomu, abychom se k sobě chovali jako lidé, ohleduplně a s láskou, a dokázal zaujmout i příjemným smyslem pro humor, který pak prezentoval hlavně v songu I Hate. Lepší zakončení festivalu, konajícího se dle mého názoru v přátelské atmosféře, jsem si nemohla přát. Sympaťák každým coulem.

Doba čekání před podiem: 1 a ½ hodiny
Nejlepší song: I Hate
Celkové hodnocení: 10/10

Passengerovi také vděčím za to, že po Coloursech můj hlad po živé hudbě neutichnul, neboť už během vystoupení zmínil, že o tři měsíce později bude vystupovat v Praze, načež jsem pro sebe i Jistou osobu ten den večer koupila lístky. Colours of Ostrava 2016 tedy nastartovaly mou novou z mnoha zálib - chození na koncerty, za což jim budu vždy vděčná.

Slohovka č.1 je za námi, a pokud ji nějaký statečný člověk dočetl až sem a stále má chuť pokračovat, tak mu děkuji, obdivuji ho a odkazuji na nějaký můj další článek, který brzy přibude :)

Úvod

11. září 2017 v 14:37 | Mishana
Zdravím kohokoliv,
kdo sem náhodně zavítá, leč tento blog není primárně určen široké veřejnosti, nýbrž mně osobně. Od jisté doby jsem poměrně častým účastníkem koncertů na území České republiky a potřebovala jsem "místo," kde bych si mohla poznatky a zážitky zaznamenávat v textové podobě, jelikož hlava je děravá, papír ztratím a blog má sice také spoustu much, ale pro mě představuje nejpříjemnější variantu. Najdete zde tedy převážně mé zážitky z koncertů, jejich jakési zhodnocení a... a třeba časem něco víc :)

Náhodnému kolemjdoucímu tedy přeji buď hezké počtení, nebo úspěšné a bezbolestné opuštění mých stránek... :D

Mishana

Kam dál