Co mě čeká?

10. ledna 2018 v 15:57 | Mishana
6. 4. 2018, MeetFactory - Editors

13. 4. 2018, Lucerna Music Bar - The Wombats (zatím zvažuju)

14. 4. 2018, Lucerna - Noel Gallagher's High Flying Birds

18. - 21. 7. 2018 - Colours of Ostrava (ještě nedávno jsem z dosavadních oznámených intepretů byla rozpačitá, ale když k Georgi Ezrovi a Auroře přidali ještě Kaleo... Na ty se ráda podívám znovu.)
 

X Ambassadors – 21. 8. 2017, Roxy

6. ledna 2018 v 22:46 |  Koncerty 2017
X Ambassadors - 21. 8. 2017, Roxy

Z mého pohledu poněkud netradiční termín na koncert zvolili američtí X Ambassadors, které mi jako obvykle představila Jistá osoba, s níž jsem onoho pěkného srpnového odpoledne také do Roxy vyrazila. Díky teplému počasí bylo čekání před clubem hned příjemnější, hezky jsme se usadili k hydrantu a čekaly na sedmou hodinu večerní, kdy nás začali vpouštět dovnitř, což se opět zvrtlo v obrovskou tlačenici, během níž většinou stojíte na jedné noze a ještě ani ne na své… (Š+G)

Vnitřek Roxy byl navzdory svému vyprodání o něco příjemnějším prostorem než Lucerna či Karlín, a tak se na předskokana čekalo poměrně v pohodě. Možná už to bude znít otřepaně, ale ani tentokrát nás onen předskokan nezklamal, jelikož Jordan Mackampa působil jako sympatický týpek a na kytaru nám zahrál několik songů, navíc si s námi docela uvolněně povídal, takže jsem neměla problém s ním tu půlhodinku vydržet.




Když následně vběhli na pódium Ambasadoři, rozjela se neskutečná jízda. Jejich songy jsem měla předem naposlouchané, ale stejně jsem byla zaskočená tím, jak moc dobré jsou. Jak moc dobře zní na živo, jak dokáží dav rozhýbat. Ať už Sam Harris zpíval Jungle, Loveless, Low Life nebo Ahead of Myself, tak z jeho projevu čišela energie, užíval si to a my s ním. Po přidání akustické Hoping a několika proslovů o tom, jak máme být na sebe hodní (což je od něj milé, ale tak nějak to slýchám skoro už na každém koncertu, takže mě to zas až tak nedojme), se Ambasadoři dostali k Unsteady, již jsem si ze všech písniček užila asi nejvíce. Samozřejmě, jejich největší hit v podobě Renegades jsem si užila taky a zpívala jsem společně s celým sálem, nicméně se mi snad poprvé stalo, že přes řvaní obecenstva jsem vůbec neslyšela hlas samotného interpreta (a to jsem stála cca ve druhé řadě).

Tak jako tak ale šlo o povedenou show, Sam Harris krásně komunikoval s diváky, dokonce na něm bylo vidět, jak je dojatý z takového zájmu. Člověk by si řekl, že to je kvůli tomu, že v životě o Česku neslyšel a tak se kurva diví, že ho tady lidi znají, ale jelikož je Sam Harris čtenářem knížek Milana Kundery a jeden ze svých songů dokonce pojmenoval českým slovem Lítost, tak zde asi podobný argument odpadá. Holt jsme asi udělali dojem. A taky jsme zpívali Všechno nejlepší jednomu z kytaristů, takže i to bylo jaksi… pěkné :D



Cena: 590 Kč
Předskokan: 10/10
Show a komunikace s diváky: 10/10
Nejlepší song: Unsteady

Celkové hodnocení: 10/10 -> Upřímně já na tom koncertu žádnou chybu nenašla a vzpomínám na něj jako jeden z fakt nejenergetičtějších.

Koncert X Ambassadors doporučuju bez nějakých výtek.

Colours of Ostrava 2017

21. prosince 2017 v 23:23 | Mishana |  CoO

Poté, co jsem s Jistou osobou zavítala na Colours of Ostrava 2016, bylo celkem jasné, že nemůžeme chybět ani na dalším ročníku bez ohledu na účinkující. Ihned v září jsem za 1700 Kč koupila dvojici lístků a během čekání se více či méně radovala z toho, jaké interprety si pro nás připraví v roce 2017, přičemž jsem rozhodně zklamaná nebyla. Stejně jako v minulém ročníku jsem stihla cca 10 koncertů, které tentokrát probíhaly zpravidla za letního počasí v pravém slova smyslu (tři dny byla vedra na zdechnutí, akorát v sobotu asi hodinu lilo jako z konve).

Vzhledem k tomu, že já i Jistá osoba jsme docela prozíravé, dokázaly jsme si spočítat, že onen vyprodaný areál bude praskat ve švech především první den, kdy měli hrát Imagine Dragons, proto jsme se tedy vydaly do Ostravy s určitým předstihem, čímž jsme se šikovně vyhnuly návalům u vchodu, na který si spousta návštěvníků stěžovala. Nás tohle minulo, takže jsme si v tom šíleném horku došly pro růžový Cider, omrkly areál a na chvíli se usadily u Busking Stage, kde mohl vystupovat prakticky kdokoliv, kdo měl zájem, přičemž my narazily na velkého sympaťáka Jana Nedvěda, jenž kromě svých songů zahrál také Secrets od OneRepublic a Lost On You od LP, což jsme náležitě ocenily. Kolem šesté už jsme ale postávaly poblíž hlavní stage, kde měl být v sedm hodin celý festival odstartován a s ním i naše šestihodinové čekání na již zmíněné Dráčky.

Zahájení bylo fajn, sice nic extra, ale nekonalo se ani extra trapné klišé. Poté již přišla na řadu první účinkující úvodního dne, co se hlavní stage týče:

Birdy - 2017, Ostrava

Že bych z myšlenky na koncert této britské zpěvačky nadšením lezla po zdech, to se nedá říct, nicméně jsem věděla, že stylem hudby mi absolutně nebude vadit a se štěstím si její vystoupení i užiju. Upřímně si nejsem jistá, jestli bylo moudré ji v rámci programu umístit hned na první den, respektive vůbec jako první účinkující na hlavní stagei, protože její písničky člověka zrovna nenakopnou. Některé jsou rychlejší a fakt jsem si je užila (Wings, Wild Horses), ale většinu jsem jaksi prospala… Navíc se není během koncertu ani na co moc dívat, když slečna celou dobu sedí za klavírem (což chápu, když na něj hraje, že, ale… byl by takový problém na jednu dva songy vstát, nechal hrát někoho jiného a odzpívat to tak, aby na ni všichni viděli?). V podstatě šlo o fajn zážitek, který si osobně sice asi nebudu mít potřebu zopakovat, faktem ale zůstává, že jako obvykle mne živé vystoupení navnadilo a dnes hudbu od Birdy poslouchám docela často.

Doba čekání před podiem: ½ hodina
Nejlepší song: Wild Horses
Celkové hodnocení: 6/10


Alt+J - 2017, Ostrava

Zde se hodnocení vyhýbám, neboť produkce skupiny Alt+J jde zcela mimo mě. Líbily se mi sotva dvě skladby, zbytek jsem od sebe téměř nedokázala rozeznat, nicméně přiznávám, že světelnou show měli moc pěknou, a když už z mého pohledu nebylo co poslouchat, bylo alespoň co sledovat.

Doba čekání před podiem: 3 a ¼ hodiny


Imagine Dragons - 2017, Ostrava

Dá se říci, že již úvodní den festivalu byl vrcholem pro spoustu návštěvníků právě díky Imagine Dragons. Je mi jasné, že ne všichni si je užili už jen kvůli tomu, že prostě nemohli dobře vidět, nicméně já si na ně s jistou osobou vyseděla poctivých 6 hodin, za což jsme byly náležitě odměněny. Koncert byl famózní a jeden z nejenergičtějších, na jakých jsme kdy byla.

Vystoupení Imagine Dragons odstartovali songem Thunder, který jelikož jsem levná, prostě miluju. Zatímco na instrumenty hrající členové kapely zůstávali vzadu, frontman Dan Reynolds neustále poskakoval po části pódia, vybíhající mezi diváky. Měly jsme jej téměř na dosah ruky po celé vystoupení. Osobně považuji každou druhou jejich písničku za hit, takže jednoduše nebylo možné, aby zahráli všechny mé oblíbené songy, ale většinu zvládli, včetně Gold, Whatever It Takes, akustické verze I Bet My Life a po úryvku z písně Forever Young od Alphaville načal Dan mou absolutní srdcovku - Demons. Tu jsem si užila dokonale a nikdy nezapomenu, jak ji zpíval metr ode mě.

Dan si dokonce přivzal jednoho nejspíše už docela ojíněného diváka na pódium, načež z něj oba mezi obecenstvo skončili, to mě ale upřímně příliš nezajímalo, spíše jsem očekávala, co zahrají dále, přičemž jsem opravdu neočekávala, že by zapomněli na Believera, což se samozřejmě nestalo. Následně Dráčci opustili pódium, aby se po bouřlivých ovacích vrátili a obdařili nás absolutně poslední písničkou v podobě Radioactive.


Kromě toho, že jde o jednu z mála kapel, u níž si pamatuju texty (já jsem na to hrozné poleno, které cokoliv může slyšet stokrát, ale stejně si pamatuje velké kulové) a tedy jsem si i něco málo zaskřehotala, si z Imagine Dragons odnesu především to, jak Dan s lidi komunikoval. Navzdory tomu, že toho dne měl horečku, odzpíval všechno parádně, jako obvykle se příliš nezastavil, pořád všude možně lítal a poskakoval, a vůbec bylo vidět, jak moc koncertování jeho i zbytek kapely baví.

Dokonalý koncert se vším všudy, díky kterému jsem mohla slyšet své oblíbené songy naživo a z bezprostřední blízkosti. Do O2 na ně sice nejdu, ale kdyby se jim chtělo na Coloursy zavítat v budoucnu znovu, tak se vůbec zlobit nebudu.

Doba čekání před podiem: 6 hodin
Nejlepší song: Demons
Celkové hodnocení: 10/10


Po středě následoval čtvrtek (tak průlomovou informaci by tady asi nikdo nečekal, že?) a s ním další dva koncerty. Trošku teplejší koncerty. A to nemluvím o tom počasí. Fakt ne, protože teplé koncerty já ráda, z počasí jsem až tak nadšená nebyla, ale stejně jsem si obě zpěvačky užila:

Aneta Langerová - 2017, Ostrava

Na rozjezd dobrý. Sice partička kluků před koncertem dost držkovala a byla docela nepříjemná, nicméně musím říct, že halekání jednoho z nich ve smyslu: "Anetko, no, tak, já na tebe už hodinu čekám!" ve mě vyvolalo alespoň mírné pobavení vzhledem k tomu, že tohle by asi musela vyřvávat nějaká pěkná slečna, aby to Anetu alespoň trochu zajímalo. Inu, nedivím se jí. Jak jsem již napsala, na rozjezd dobrý, nepředvedla nic extra, ale jelikož její hudba (a vzhled) se mi docela líbí, tak jsem byla s koncertem spokojená a nebudu se bránit tomu, když opět bude účinkovat před někým, na koho před tím pódiem opět několik hodin čekám. Navíc její úsměv je fakt pěkný.

Doba čekání před podiem: ½ hodina
Nejlepší song: Voda živá (jako ruku na srdce, kdo čekal něco jiného?)
Celkové hodnocení: 6/10


LP - 2017, Ostrava

V případě LP jsem měla většinu jejich songů alespoň zběžně naposlouchaných a docela jsem se těšila, ovšem má očekávání měla být jednoznačně předčena. Jednak začátek s Muddy Waters byl fenomenální. Během jednoho songu mě stihla LP totálně uhranout a já zbytek koncertu byla úplně v háji jak z její hudby, tak z ní. Sice jsem postřehla, že má dost sympatické trio hudebníků za sebou, ale vzhledem k tomu, že samotná LP se pohyboval na části pódia, vybíhající mezi diváky, tak jsem neměla šanci jim věnovat příliš velkou pozornost, když jsem LP podobně jako u Dana z Dráčků měla na dosah ruky (neboť jsem opět s Jistou osobou kempila přímo u pódia) a prakticky jsem z ní nespustila oči. Zpívala, podávala si s námi ruce, půjčovala si selfie tyče, sbírala transparenty a plyšáky, co jí lidé házeli na pódium, a vůbec jse z ní měla strašně dobrý pocit, respektive i na ní bylo vidět, že si vystupování užívá, na čemž mi u každého interpreta strašně záleží. Kromě zmíněných Muddy Waters zazpívala také např. Other People (pecka jak cyp), Levitator, When We're High, Strange, No Witness (pecka as well), Into The Wild a samozřejmě svůj největší hit Lost On You. Opět nádherný zážitek, moci si zařvat text s celým areálem. Navíc její komunikace s publikem…

Nemám žádné výtky. Je dokonalá.

Doba čekání před podiem: 3 a ½ hodiny
Nejlepší song: Lost On You (again, I'm cheap)
Celkové hodnocení: 10/10


Třetí den se v mém případě nesl ve znamení značného… mišmaše? A opět příšerného horka. Onen mišmaš byl způsoben jen a pouze tím, že jsem byla v rámci jednoho dne na třech koncertech, přičemž každý jeden z nich spadal do jiného žánru. Více méně. Ale užila jsem si všechny. To jen aby bylo jasno.


Walking On Cars - 2017, Ostrava

Také ono jedno CD irské skupiny Walking On Cars jsem měla naposlouchané a hodně jsem se na ně těšila (i proto jsem jim dala přednost před Teleman, kteří vystupovali v takřka totožný čas na jiné stagei). Začátek v podobě Catch Me If You Can byl úžasný a osobně mě docela zaskočilo, jak vysoký a hubený jejich frontman je, respektive mi prostě k takovému týpkovi nešel ten nádherně hluboký hlas, který je jednoduše skvělý. Navíc mají chytlavé melodie i texty, takže koncert jsem si užila, ačkoliv komunikace s diváky byla nulová, totéž nějaká světelná show (což se dalo čekat, když hráli v sedm a všude bylo světlo, že). Zahráli všechny mé oblíbené songy z jejich CD, přidali pár nových, a když frontman Patrick Sheehy na závěr zazpíval i Speeding Cars, byla jsem s jejich vystoupením docela spokojená, nicméně oproti jiný koncertům… Oproti jiným koncertům musím uznat, že to bylo slabší.

Ale i tak ano, já, která věčně nadávám, když interpret s diváky nekomunikuje, jsem odcházela spokojená, a to nejen proto, že jsem ukořistila playlist (můj vůbec první podobný suvenýr z koncertu). Ale onen alternativní/indie rock/pop mi prostě strašně sedí, a abych byla upřímná, poslouchám je od té doby takřka denně a jsou mi bohatým zdrojem inspirace při psaní čehokoliv. Určitě na ně v budoucnu ještě zajdu, protože jejich songy jsou prostě skvělé.

Doba čekání před podiem: ¾ hodiny
Nejlepší song: Catch Me If You Can
Celkové hodnocení: 6/10


Louis Berry - 2017, Ostrava

Vůbec poprvé jsem se během ročníku odhodlala jít na jinou než hlavní stage, což se uskutečnilo na popud Jisté osoby, jež horoucí láskou zahořela vůči tomuto interpretovi a.k.a. britskému zajíčku ušáčkovi. Kromě uší je však Louis Berry výjimečný svým hlasem. Nádherně zastřeným hlasem, který dokonale ladí k rock'n rollu, který na nás na Drive Stagei začal chrlit. Mně osobně se při pohledu na několik hubených týpků oděných v černé barvě vybavil film Starci na chmelu. Vystoupení bylo nesmírně energické, užívali jsme si ho jak my, tak oni, a jelikož jsme se jako obvykle s Jistou osobou cpaly hned u hrazení, mohly jsme i vidět, jak se ve frontmanových očích zrcadlí nadšení z toho, jak jsou zase lidé nadšení z něj. Skvělý zpěvák, skvělý muzikant, který snad do Čech ještě někdy zamíří, protože jeho hudba je dnes již prakticky unikátní.

Doba čekání před podiem: Asi 10 minut, bo mi Jistá osoba držela flek, zatímco jsem křepčila před hlavní stageí u Walking On Cars
Nejlepší song: 25 Reasons
Celkové hodnocení: 9/10


Midnight Oil - 2017, Ostrava

"Tak, pánové, odhoďte berle a jdeme na to!"

Tímto byl z mé strany odstartován koncert australské skupiny, jež slavila největší úspěchy v osmdesátých a devadesátých letech. Ono zvolání bylo pochopitelně narážkou na to, že členové (jak si zdatní matematikové již stačil spočítat) již nejsou nejmladší, přesto se nedá říci, že by jakkoliv zklamali. Právě naopak. Ano, hlas frontmana Petera Garretta už není to, co býval, v podstatě ale předvedli povedenou show, sem tam zpěvák přidal i pár průpovídek (např. jednu v tom smyslu, že jako skupina fungují už opravdu dlouho, prodělali pauzu způsobenou Garretttovým působení na postu ministra životního prostředí, ale dokázali se vrátit zpátky, přeletět oceán, aby se mohli poprvé představit v České republice. Jaký to životní úspěch :D). Upřímně bylo na celé skupině vidět, že je jim jedno, kde jsou ale hlavně, že jsou spolu a že hrají, především pak bubeník… Jelikož jsme s Jistou osobou nemusely tyto pány vidět zblízka, spokojily jsme se zpravidla se záběry kapely na obrovských plátnech, přičemž když byl záběr na bubeníka Roba Hirsta, oba jsme jen s až úplně na zem padlou čelistí sledovaly jeho představení. Bavil se on, bavil se zbytek kapely i my, a snad i frontman, který po celou dobu předváděl své pověstné "taneční" kroky.

Ač starší pánové, rozbalili to parádně a za sebe musím říct, že mě nesmírně těší, že jsem měla příležitost takové titány vidět naživo. Produkce Midnight Oil není sice přesně to, po jaké bych běžně prahla, ale je to chytlavý rock, takže ani po hudební stránce jsem opravdu problém neměla. Navíc, když se Vítkovicemi rozezněly tóny jejich největšího hitu Beds Are Burning, husí kůže byla opět přítomna.

Pánové jsou legendou a bylo mi ctí, se zúčastnit jejich koncertu.

Doba čekání před podiem: ½ hodiny
Nejlepší song: Beds Are Burning
Celkové hodnocení: 8/10


Po třech relativně náročných dnech nás čekala sobota, kdy jsme více méně chtěly absolvovat dva koncerty. Říkám více méně, protože každá z nás chtěla vidět jeden z nich více a ten druhý méně, ale o to nejde. O něco důležitějším byl fakt, že zuřivé horko přerušila alespoň na hodinu pořádná přeháňka, kvůli níž musela být první z oněch koncertů, jež jsme měly v plánu, asi o 20 minut posunut:


Jamiroquai - 2017, Ostrava

Přiznávám se bez mučení, že právě tuhle skupinu jsme osobně vidět nepotřebovala, ale… Nebylo to nic hrozného, jenže Jamiroquai neprodukují hudbu, která by mě zajímala. Nicméně jelikož mi na druhou stranu ani nevadila, strávila jsem na hlavní stagei asi ¾ hodiny, než jsem se odebrala před Drive Stage. Z toho, co jsem viděla a slyšela (Driveka je kousek od hlavní stage, takže i po odchodu jsem měla dost dobrou představu, co se za bukem děje), mi v hlavě stejně nejvíce utkvěla světelná show a fakt, že frontman přišel v teplákovce a na hlavně měl svítící korunu. Nejsem si jistá, jestli tento koncert hodnotit, ovšem nějaká komunikace s diváky tam byla, pán zpíval dobře, světelná show vypadala pěkně, takže... Takže hodnotím, ale případný čtenář by to měl brát s rezervou.

Doba čekání před podiem: Asi 40 minut (bo bouřka)
Nejlepší song: Nerozeznala jsem jeden od druhého, pardon
Celkové hodnocení: 7/10


Pierce Brothers - 2017, Ostrava

Z mého pohledů jeden z highlightů celého festivalu. Těšila jsem se na ně neskutečně, protože jejich hudba je přesně to, v čem si má ouška libují. Jelikož jsem předcházející koncert opustila dříve, našla jsem si v pohodě místo hned u hrazení, navíc uprostřed, přičemž oba australští bratři se již pohybovali na stagei, rozhlíželi se, povídali si s námi a do toho zkoušeli. Krátce před začátkem pak došla Jistá osoba, jíž jsem držela místo (teda ona by se vedle mě sprostě nasrala, i kdybych jí místo nedržela, ale víte jak, nechci ji pomlouvat, je to v jádru hodné děvče), a pánové spustili.
Jelikož jde o buskery, kteří prozatím pořádně vydali jen EPíčka, tak spousta jejich skladeb není nikde dostupná, tudíž většinu songů jsem ani neznala, ale ty mně známé a mnou oblíbené, ty jsem si užila naprosto legendárně. Kouzlem jejich vystoupení je především to, že Pat Pierce hraje na všechno počínaje foukací harmonikou přes didgeridoo (díky němuž se otřásaly celé Vítkovice i s pecama) až ke konstrukci celé stage. Do toho pak jeho bratr Jack hraje na kytaru a zpívá. Jejich koncert měl úžasnou energii a kluci byli očividně dojatí tím, kolik lidí se na ně přišlo podívat. Předtím totiž ještě před tak velkým publikem nikdy nehráli.

Byli opravdu úžasní a nebýt toho, že nám s Jistou osobou jel poslední vlak do mé rodné žumpy, tak bych zůstala i na autogramiádu. Bohužel, jejich koncert končil až po půlnoci, a v takovou hodinu prostě ty spoje úplně dobře nejezdí. Snad jindy, protože… Na někoho jako Pierce Brothers půjdu, kolikrát to jen bude možné, protože mi je jasné, že každý jejich koncert je unikátní. Jestli jste o nich v životě neslyšeli, doporučuju si je alespoň poslechnout.
Dát jim šanci, protože oni jsou výjimeční.

Doba čekání před podiem: 1 hodina
Nejlepší song: Golden Times
Celkové hodnocení: 10/10

Abych to nějak shrnula, mé druhé Colours jsem si užila takřka stejně jako ty první v roce 2016. Vloni jsem viděla svou srdeční záležitost Nannu (čtete Of Monsters And Men, já je totiž vážně i poslouchám, já celou dobu jen nehledím na ni… někdy), nebylo takové horko (chcalo jak sviňa) a byli tam i další interpreti, které od té doby poslouchám pravidelně (Aurora, Nothing But Thieves, Kodaline, Passenger), ale na druhou stranu letos nám přálo počasí (sice bylo strašně vedro, ale furt si koncert užijete lépe v horku než v dešti), hráli Imagine Dragons, na které se nejspíše už nikdy nevypravím (do O2 arény se vážně nechystám) a vystoupili Walking On Cars, LP a Pierce Brothers, jež jsem sice znala předem, ale až teprve po koncertech jsem jim totálně propadla. Dále Louis Berry byl úžasný, slyšela jsem Midnight Oil a zpětně oceňuji i účast Birdy.

Prostě oba ročníky byly super, a přestože se obávám, zdali je půjde ještě trumfnout, budu se těšit i na Colours of Ostrava 2018, na něž už mám samozřejmě lístky. Ano, lístky. Jistá osoba poleze taky, protože bez ní by to nebyla taková prdel.

Inu, tomu, kdo to dočetl až sem, gratuluji, doufám, že to přežil bez úhony, a přeji mu další úspěšné toulky po mém blogu.
 


American Authors – 14. 5. 2017, Roxy

1. prosince 2017 v 19:37 | Mishana |  Koncerty 2017
American Authors - 14. 5. 2017, Roxy

Smíšenější pocity jsem si z žádného koncertu zatím nepřinesla. Nevím, čím to bylo, jestli název skupiny nikdo nezná navzdory úspěšnému hitu Best Day of My Life, jestli měli nedostatečné prome, nebo jestli byli moc drazí, ale v Roxy se nás jednoho nedělního večera sešlo sotva šedesát. Mně osobně to zase tak nevadilo, stála jsem si u pódia, na ně si položila Kingswood a ani nemusela jsem se nikde tlačit, ale přišlo mi to líto vůči sympatickým klukům z USA, kteří vážili cestu až k nám, aby zahráli pro pár lidí…

Žádný předskokan se nekonal, American Authors naskočili na pódium okamžitě, a přestože je asi musel pohled na takřka prázdný sál zasáhnout, odpálili první tři songy s nebývalým entuziasmem. Následně je ale postihla další nemilá věc - technika se rozhodla nespolupracovat a kluci tak museli improvizovat. Nicméně nějaké rozladění nedávali vůbec najevo, povídali si s námi jako s partou známých, což by ve větším počtu diváků asi nešlo, a vůbec vypadali přese všechno spokojeně. Hráli s chutí, frontman Zac Barnett poskakoval a když se pak během jednoho songu vydal mezi diváky, zbytek skupiny se jím následně nechal inspirovat a cover Shape of You od Eda Sheerana zazpívali jednoduše mezi námi.

Je fakt, že něco podobného už asi nezažiju, ale stejně mi kluků bylo líto. Ti ale odehráli poctivý koncert, samozřejmě nezapomněli na svůj hit Best Day of My Life, i když musím říct, že jakožto skalního příznivce jejich tvorby mě nejvíce potěšil přídavek - Oh, What a Life, který je mou obrovskou srdcovkou a American Authors ho hrají živě jen sporadicky.

Já jsem zklamaná nebyla, ale jestli oni ano, obávám se, že jsem je v ČR viděla poprvé a také naposled.




Cena: 690 Kč
Show a komunikace s diváky: 9/10
Nejlepší song: Oh, What a Life

Celkové hodnocení: 8/10 -> Výkon skupiny byl skvělý. Nenechali se rozhodit miniaturním publikem ani technickými problémy. Hráli jako o život, hráli výborně a dělali všechno pro to, abychom si koncert užili stejně nebo možná i více než oni. Byli samý úsměv, byli komunikativní i vtipní. Celkový dojem mi kazí jen ten absolutní nezájem lidí o jejich hudbu a ten pohled na prázdný sál… Neumím se od toho oprostit, proto je hodnocení takové, jaké je.

Jestli tohle "fiasko" kluky neodradilo a ještě někdy přijedou, tak na ně stoprocentně půjdu znovu, a všem je můžu jen doporučit. Během koncertu neudělali nic špatně a věřím tomu, že oni sami nezklamali nikoho z těch, co dorazili.

Band of Horses – 2. 3. 2017, Lucerna Music Bar

1. prosince 2017 v 16:10 | Mishana |  Koncerty 2017
Band of Horses - 2. 3. 2017, Lucerna Music Bar

Hned následující den po Lindsey Stirling jsem se vypravila poprvé do Lucerna Music Baru, kde mě zaskočila absence oblíbeného "šacování." Tedy, ono není mnou oblíbené, ale takový Karlín na tom doslova ujíždí, tam se můžou posrat, když máte něco v kapse, ale tady? Žádná křeč, vezmi si dovnitř, co chceš.

Prostředí Music Baru mi vyhovuje. Jde o menší prostor oproti samotné Lucerně, kolem podia nejsou žádné trapné mantinely, navíc podium je zakulacené a vybíhá mezi diváky, kteří tak mají kapelu opravdu nadosah. Jelikož jsem přišla poměrně brzy, bez problémů jsem si našla místo hodně vepředu, kde jsem se rozhodla vegetovat a počkat na předkapelu.

Už ta byla naprosto výborná a po jejím vystoupení jsem si říkala, že i kdyby mě Band of Horses zklamali, tohle za to stálo. O španělské skupině (zpívající v angličtině) L.A. jsem slyšela vůbec poprvé, nicméně jejich styl hudby mi sedl (nebyl od BoH zcela odlišný, jen o něco svižnější a asi i mainstreamovější) a frontman do toho byl zapálený, takže… není nač si stěžovat, L.A. byli vážně skvělí a dokonce mi byli líto, že hráli tak krátce.


Následoval koncert, jenž co do délky se ukázal být tím nejdelším, jaký jsem doposud absolvovala. Američtí Band of Horses naběhli na pódium a po více než dvě hodiny z něj neslezli. Během svého prvního vystoupení v Praze zahráli všechny songy (s výjimkou Factory), které jsem chtěla slyšet, a moc mě potěšilo vidět, že je hraní i pro tak malé osazenstvo baví. Frontman s námi občas nějakého to slovo prohodil, o nějaké větší show se ale mluvit nedá, na to ani není v Music Baru místo. I tak má ale neco do sebe… Zrovna tenhle žánr indie rocku/folk rocku by ve větším sálu nevyzněl asi tak dobře. Takhle jsem stála hned u frontmana a mohla si užít jeho hlas naplno. Krása, a navzdory tomu, že lidé z mého okolí tuto skupinu vůbec neznají, popř. maximálně tuší, že existuje nějaký song The Funeral, který jsem si užila totálně, se sešla v Music Baru velká účast a kluci snad odjížděli z Prahy s dobrým pocitem na zimu. Nebo na jaro, whatever.


Cena: 690 Kč
Předskokan: 8/10
Show a komunikace s diváky: 8/10 (Music Bar není o show, tam se prakticky nic moc vymýšlet nedá)
Nejlepší song: The Funeral

Celkové hodnocení: 8/10 -> Koncerty jak předskokanů, tak Band of Horses byly fajn, užila jsem si oba, nicméně se nejednalo o zážitky, o kterých bych dlouze někomu vyprávěla. Byl to příjemně strávený večer, nic víc, nic míň. Highlightem samozřejmě byla možnosti si zařvat The Funeral, to bez pochyb.

Osobně na jejich další koncert v ČR (bude-li jaký) určitě půjdu, leč stoprocentně je doporučit nemůžu. Pokud chcete strávit příjemný večer při poslechu hudby (je to bar, takže na balkóně jsou stoly a židle a klidně můžete celý koncert prosedět), popř. jste milovníky rock folku, pak říkám ano, ale holt žádný nářez či celoživotní zážitek zde asi nenajdete.


Lindsey Stirling – 1. 3. 2017, Fórum Karlín

19. října 2017 v 14:48 | Mishana |  Koncerty 2017
Lindsey Stirling - 1. 3. 2017, Karlín

Na strastiplnou cestu do Prahy jsem se protentokrát vydala sama na vlastní pěst, abych pořádně zažila nástrahy velkoměsta… No, dobře, bydlela jsem si hezky v teple u přítelkyně, což se také podepsalo na mé (ne)ochotě vypadnout z bytu do brutální zimy, panující venku, takže jsem na koncert Lindsey Stirling dorazila až asi deset minut před začátkem. Více méně mi to nevadilo, protože zrovna Lindsey jsem nutně zblízka vidět nepotřebovala, chtěla jsem si hezky koupit nějaké pití a prostě si tu hodinku a něco v klidu užít.

Přesně to se mi také povedlo, jelikož Lindsey v Karlíně vystupovala bez předskokanů (nevím, jestli je to tak stoprocentně na všech koncertech…) a musím říct, že jsem si její vystoupení moc užila. Sice mi jaksi chyběla ta pasáž, kdy se dvě hodiny před začátkem tísním buď venku nebo už přímo v sálu, nicméně jsem alespoň netrpěla žádnými bolestmi různých částí těla. Kromě hraní na housle (na což je radost pohledět a samozřejmě je to velmi příjemné na ouška) je Lindsey poměrně známá pro své taneční kreace, jednou je tam, jednou tady, stage se pohybovala rovněž, promítací plátna hrála všemi barvami. Do toho Lindsey zapojila emocemi nabité pasáže, v nichž zmiňovala dvě ztráty z okruhu svých blízkých, jež měly velký vliv na tvorbu alba Brave Enough. Tyto pasáže pak vyvážila pasážemi vtipnými.

Kromě Crystallize či Love's Just a Feeling jsem si hodně užila i Lost Girl, nicméně mě trošku zamrzelo, že mou nejoblíbenější skladbu Something Wild zahrála pouze akusticky, přičemž já se těšila na to, až chytlavá melodie bude bouřit vyprodaným sálem.


Cena: 840 Kč
Show a komunikace s diváky: 8/10
Nejlepší song: Love's Just a Feeling

Celkové hodnocení: 8/10 -> Přeci jen nešlo o mou nejoblíbenější interpretku, takže jsem asi ani nebyla tak natěšená a vzápětí unešená vystoupením, leč bavila jsem se skvěle a s výjimkou zmíněného zklamání z provedení Something Wild nemám, co bych vytkla.

V případě, že máte rádi housle a nevadí vám svým způsobem netradiční pojetí, kdy performerka poskakuje s houslemi po pódiu za doprovodu elektrizujících tónů, přičemž se ještě u toho stihne více než pětkrát převlíknout, jste na správné adrese. Je jiná a je jedinečná. Vystoupení Lindsey Stirling určitě doporučuji.


Bastille – 26. 11. 2016, Fórum Karlín

17. října 2017 v 19:01 | Mishana |  Koncerty 2016
Bastille - 26. 11. 2016, Karlín

Můj druhý a zároveň poslední koncert roku 2016 se odehrál ve Fóru Karlín, kam jsme s Jistou osobou dorazily trochu pozdě, než jsme asi chtěly… Inu, zdržely jsme se v hospodě (kde taky jinde…) a před Karlínem jsme se dopustily nepříliš hezkých praktik, jež vyústily v to, že jsme se nakonec dovnitř dostaly mezi prvními třiceti lidmi. Hrdá na to nejsem, ale holt se stalo, přesuňme se však k tomu, jak to uvnitř Fóra vypadá.

Inu… Jde o moderní stavbu, leč v mnohém se od Lucerny opravdu neliší. Zaprvé šatny jsou malé, tedy brzy zaplněné a personál poměrně neschopný. Slečny se sice usmívají, takže jim určitou pomalost prominu, ovšem tohle bylo moc i na mně. Každopádně dolů, do suterénu, kde se nachází pódium, jsme se i tak dostaly relativně brzy a následně se jaly čekat na předskokana. Samotné čekání se nám… pokoušelo?... nevím, možná, ukrátit video, běžící na stagei, zachycující redaktora, připravujícího se na vysílání zpráv, přičemž šlo o stejného pána, jenž se objevuje v klipu od Bastille k songu Fake It. Když video jelo podesáté, tak už mírně lezlo na nervy, nicméně zprvu působilo docela vtipně.

Předskokan opět nezklamal, neboť umělec vystupující pod jménem Rationale přišel s oku lahodící světelnou show, a přestože stylem hudby se od Bastille docela odlišoval, pořád se dalo čekat, že většině diváků vadit nebude. Rationale očividně vystupoval před pražským publikem velmi rád, jeho hlas se Karlínem nádherně nesl a bez diskuze jsem s ním a jeho elektrizující hudbou strávila velmi příjemnou půlhodinku.


Nějakých dvacet minut po Rationalem se na pódium již objevili Bastille, jejichž vystoupení bylo doprovázeno nejen světelnou show, ale také videem. Už v té době jsem měla tyhle Brity hodně ráda, přičemž jejich výkon na stagei mě jen utvrdil v tom, že jsou opravdu výborní, neboť hráli skvěle a frontman Dan Smith do toho jako obvykle dával všechno. Kromě zpívání zvládal běhat, poskakovat, během písničky Flaws se procházet mezi diváky a za zvuku tónů Of The Night je pořádně rozhýbat. Složení songů bylo fajn, kromě hitů Pompeii, které si podle mě krásně užil celý sál, Bad Blood či Things We Lost In Fire zahráli poměrně nečekaně z prvního alba například i Oblivion, z druhého, tehdy nového alba Wild World, sáhli po Send Them Off!, jíž celé vystoupení začali, Good Grief, Fake It, Warmth či Lethargy.

Předvedli celkem 22 songů, včetně tří v rámci přídavku, kam spadala Two Evils, během které se Dan a kytarista Will přesunuli na jeden z balkónů, následoval můj milovaný Icarus a na úplný závěr již zmíněné Pompeii.


Cena: 890 Kč (za info děkuji Jisté osobě, protože já si pamatuju velkou nic)
Předskokan: 8/10
Show a komunikace s diváky: 10/10
Nejlepší song: Icarus

Celkové hodnocení: 10/10 -> zpětně nemám moc, co bych tomuto koncertu mohla vytknout. Sice mi kluci nezahráli The Anchor (s tím jsem ovšem počítala), šatny v Karlíně jsou katastrofa a horko bylo úděsné, Bastille se však činili, stihli 22 songů, což maximálně oceňuji stejně jako skladbu písní, neboť se snažili vybrat podobný počet songů z každého alba. Čelist mi klesala nad tím, jak Dan dokázal celou dobu lítat po jevišti a pořád hýřit energií, moc se mi i líbila jeho komunikace s diváky a kapelou, jeho očividná starost o slečnu, jež horkem někde v první řadě omdlela… Jde na nich prostě vidět, že je hraní baví a dělají to rádi, a to mi kolikrát i stačí.

Koncert Bastille doporučuji bez jakýchkoliv ale.

Passenger – 2. 10. 2016, Lucerna

7. října 2017 v 16:05 | Mishana |  Koncerty 2016
Passenger - 2. 10. 2016, Lucerna

Můj vůbec první koncert mimo festival se odehrál v neděli 2. října, přičemž se neobešel bez obtíží. Jelikož bydlím na východní straně republiky, musela jsem do Prahy cestovat vlakem, který měl, světe div se, hodinu a půl hodiny zpoždění. Nádhera, že? Naštěstí jsem si nechala slušnou časovou rezervu, a tak jsme k Lucerně dorazily pořád asi 40 minut před sedmou hodinou večerní, kdy nás začali pouštět dovnitř.

Pokud neznáte Lucernu, respektive ono místo, kde se konají koncerty, tak vězte, že je to velmi podobné vydýchané tělocvičně, v níž se závanu čerstvého vzduchu nikdy nedočkáte. Především v prvních řadách, kam jsme se s Jistou osobou protlačily, bylo neskutečné dusno, nicméně pořadatelům je to opravu jedno a vodu vám v kelímcích začnou rozdávat až ve chvíli, kdy někdo z vás omdlí. Vážně, nedělám si prdel, ani na vás totálně hází bobek. Dneska už jsem na to zvyklá a mám jeden dva fígle, jak se vypořádat s tamním nepříjemným ovzduším, tehdy mě to ale docela zarazilo, zamrzelo a naštvalo.

Ale abych si jen nestěžovala, tak se přesunu k vychválení předskokana pana Passengera, jímž byl Gregory Alan Isakov. Týpek podobně jako jeho slavnější kolega hrál na kytaru, půl hodinky na ni drnkal a zpíval písničky mému uchu libé, prostě takové, jakými se fanouškům Passengera buď zavděčíte, nebo je minimálně nijak nepobouříte.


Jelikož Gregory hrál cca od osmi do půl deváté, dal se příchod Passengera očekávat lehce po deváté hodině. Na rozdíl od Colours of Ostrava však nepřišel Mike Rosenberg sám jen s kytarou, ale tentokrát měl s sebou i celou kapelu a nádherně barevnou světelnou show. Osobně jsem byla unešená nejen z vizuálu, ale také z toho, jak některé písničky v trochu ráznějším podání zněly, a v podstatě musím říct, že tenhle koncert se mi líbil o něco více než ten ostravský snad právě díky tomu rockovějšímu nádechu.

Během hodiny a čtvrt zahrál písničky starší i novější včetně mých oblíbených Anyway, I Hate a Life's For Living, a přirozeně nechyběla ani Let Her Go, kterou jsem si také parádně užila.


Na závěr akorát zmíním ještě jednu věc, jež mne docela štvala, ale za to už nemohly ani České dráhy ani organizátoři, leč dvě návštěvnice. Kdo znáte text již zmíněné I Hate, tak jistě víte, že se v této písničce zpívá. "I hate ignorant folks, that pay money to see gigs, andd talk through every fucking song,", respektive, že Passenger nesnáší lidi, kteří si za koncert zaplatí, ale stejně pak celou dobu debilně žvaní, a to přesně dělaly dvě slečny přede mnou. Před příchodem Passengera se holedbaly, jak ho milují, jak se na něj těší, ale pak půlku písniček prokecaly spolu, aniž by si mohly jeho zpěv užít… Pro mě prostě nepochopitelné chování. Neřeknu třeba na Coloursech, když stojíte v nějaké 40. řadě, kde vás interpret nejenže nevidí, ale ani vaše žblebtání neslyší, ale těsné pod pódiem? Seriously?

Cena: 690Kč
Předskokan: 8/10
Show a komunikace s diváky: 10/10
Nejlepší song: I Hate

Celkové hodnocení: 9/10 -> zážitek jsem si nenechala zkazit ani opožděným vlakem, ani kačenami přede mnou, nicméně Lucerna je prostě prostor na zabití a přes to nechutné dusno se nepoznamenaná nedostanu.

Návštěvu koncertu Passengera jednoznačně doporučuji, pokud jste lidé s otevřenou myslí a nevadí vám, že interpret je milující lidská bytost, která se nebojí dát své city najevo. Mně osobně se více líbilo jeho vystoupení s kapelou, nicméně i to sólové za to stojí.

Colours of Ostrava 2016

14. září 2017 v 17:43 | Mishana |  CoO
Ač Colours of Ostrava 2016 jsou už dlouhou, moc dlouhou dobu za námi, chci si na blogu uchovat zážitky ze všech koncertů, na kterých jsem byla, takže dodatečně si sem házím slohovku jako z páté třídy na zmíněné téma.

Až do ledna 2016 mi byly koncerty i festivaly vcelku volné, všechno se ale změnilo, když mi Jistá osoba dala echo, že na Colours of Ostrava 2016 vystoupí Of Monsters And Men. To jsem prostě nemohla jen tak nechat být, protože už v té době jsem je žrala i s botama a protože už v té době pro mě byla jejich frontmanka snem takřka vlhkým. Haha. Lístky jsem pro sebe i Jistou osobu koupila v rekordním čase naspídovaného šneka za 1700 Kč/lístek a ihned po sedmi měsících jsme vyrazily směr Ostrava. Nutno říci, že z mé strany to štreka nebyla, jelikož mám Ostravu půlhodiny vlakem…
Každopádně se dostáváme k prvnímu koncertu, který jsem na Colours of Ostrava zhlédla:

Nothing But Thieves - 2016, Ostrava

Tehdy kapela s jedním albem, o níž v Česku věděla hrstka lidí, a podle toho to taky před koncertem vypadalo, když u podia se půlhodiny před začátkem tlačila zhruba dvacítka slečen. Osobně jsem měla jejich desku naposlouchanou a docela se těšila, nicméně kluci předčili má očekávání. Výšky Connora Masona byly naprosto úchvatné, všechny písničky jim vyšly parádně, ovšem k tomu, abych byla s koncertem kapely plně spokojená, potřebuju i jistou úroveň show - musím se cítit do jejich představení zapojena, což zde chybělo, stejně tak absentovala výraznější světelná show (to ale u začínající kapely chápu).

Doba čekání před podiem: ½ hodina
Nejlepší song: Itch
Celkové hodnocení: 7/10


Během úvodního dne CoO 2016 jsme si areál spíše prošly a absolvovaly jen jeden koncert, zatímco druhý den nás čekala pořádná nálož kvalitní hudby:

Kaláscima - 2016, Ostrava

Italští hoši to na hlavní stagei pěkně rozjeli, rozdávali široké úsměvy na všechny strany a celkově šířili krásně pozitivní atmosféru, což se vzhledem k pochmurnému počasí, panujícímu celý festival, docela hodilo. Nejednalo se o hudbu, kterou bych sama od sebe poslouchala, nicméně jejich koncert asi nikoho nemohl urazit.

Celkové hodnocení: 6/10

Krátce po tomto koncertu jsme se s Jistou osobou usadily přímo u hrazení, oddělující hlavní stage od publika, kde jsme se odhodlaly strávit celých šest hodin, abychom měly co nejlepší místa na koncert Of Monsters And Men, a čas nám přišly zkrátit dvě zpěvačky.

Aurora - 2016, Ostrava

Neuvěřitelně roztomilá slečna doprovázena svou kapelou vběhla na pódium a andělským hlasem si získala snad celý plac před hlavní stageí. Její charakteristické pohyby pažemi do rytmu indie popu s nádechem severu mě cele uhranuly a zpětně musím přiznat, že právě její koncert ve mně zanechal nejhlubší následky. Její energie, nadšení z vřelého přijetí diváky a viditelné dojetí v její tvář… Nezapomenutelné vystoupení nezapomenutelné dívky.

Nejlepší song: Warrior
Celkové hodnocení: 10/10



Následoval jediný koncert, který jsem opravdu nedokázala ani v nejmenším docenit a který nebudu ani hodnotit. Kdo chcete, najděte si ANOHNI sami a… Mně prostě její hudba neoslovila.

Of Monsters And Men - 2016, Ostrava

Dodnes má vůbec nejmilovanější skupina, na kterou jsem sice přišla úplnou náhodou, velmi rychle ale předčila všechny kapely, jež jsem do oné doby poslouchala či znala. Originalita, nádherné texty a ještě nádhernější hlas jejich frontmanky ze mě udělal někoho, kdo při jejich vystoupení jen se splašeně bušícím srdcem tiše zírá. Tedy, kromě toho jsem si také krásně zavřeštěla většinu textů, a hltala očima Nannu, ale v podstatě… Jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě a to čekání před pódiem stálo za to, jelikož být jim tak blízko pro mne tuto zkušenost jen umocnilo.

Doba čekání před podiem: 6 a ¼ hodiny
Nejlepší song: Black Water
Celkové hodnocení: 9/10


Co se týče třetího dne, ten se nesl ve znamení vytrvalého deště, přičemž od myšlenek na něj nás dokonale odvedla

Caro Emerald - 2016, Ostrava

Její tvorba opět nepatří k něčemu, co bych do té doby poslouchala, nicméně její živelnost mě dokonale pohltila. Sázela jednu chytlavou písničku za druhou, její hlas se Vítkovicemi krásně nesl a během deštivého dne si opravdu nedovedu představit nikoho jiného, kdo by mi svým zpěvem zvedl náladu tak razantně. Zaujal mne její zpěv, ale i její výborná kapela, jež se během vystoupení očividně skvěle bavila. Energické, výborné.

Doba čekání před podiem: -
Nejlepší song: All About The Bass
Celkové hodnocení: 8/10


Kodaline - 2016, Ostrava

Koncert, na který jsem se docela těšila, jelikož hudbu Kodaline jsem si oblíbila už předem, měla jsem většinu písniček naposlouchaných a v podstatě jsem ani extrémně zklamaná z jejich výkonu nebyla. Zpěvák měl pravděpodobně nějaké zdravotní problémy, během pěveckého výkonu jsem to ale osobně příliš nezaznamenala, tady z mého pohledu problém nebyl, navíc zahráli mé oblíbené písničky, nicméně stejně jsem si odnesla z jejich představení smíšené pocity. Neříkám, že každý umělec musí na pódiu rozdávat divákům úsměvy, ale upřímně bych byla ráda, kdyby na něm bylo vidět, že alespoň trochu ho vystupování těší, ovšem v případě Kodaline se celá kapela bez výjimky tvářila, že ji hraní před jakousi Ostravou obtěžuje. Každopádně jsem na ně po tomto zážitku nezanevřela, dokonce jsem si koupila jejich CD a zabývala se myšlenkou navštívení dalšího koncertu, prozatím to ale nechávám být…

Doba čekání před podiem: 1 hodina
Nejlepší song: Only One
Celkové hodnocení: 6/10


Podobné tempo jsme nasadily i v pátek, kdy jsme festival uzavřely dvěma koncerty (tentokrát už bez deště):

2Cellos - 2016, Ostrava

Rovněž umělci, s jejichž tvorbou jsem byla předem obeznámena, přičemž jsem si koncert skvěle užila. Sympatičtí mladí pánové, u nichž se mi líbí nejen jakési rozdělení rolí, kdy Luca sedí a poctivě hraje, zatímco o pořádně střelenou show se stará jeho kolega Stjepan, poskakující s hudebním nástrojem po pódiu, kolikrát s čertovskými rohy a ještě čertovštějším výrazem. Opravdu radost na jejich představení pohledět, jelikož evidentně oba hraní baví a sami se těší z toho, že mohou svou vášeň pro hudbu sdílet s ostatními. Energie a optimismus z nich čišeli opravdu dokonale, skvělým zážitkem pak byla především možnost si zařvat s celým publikem Highway To Hell.

Doba čekání před podiem: ½ hodina
Nejlepší song: Highway To Hell
Celkové hodnocení: 10/10


Passenger - 2016, Ostrava

Citlivý mladý muž, jehož po 27 letech hraní na ulici vynesl nahoru jeden, jediný hit, který opět bylo nesmírně silné si moci zazpívat nejen s ním, ale především s půlkou návštěvníků. Ač přišel sám, nedoprovázen svou kapelou, dokázal rozhýbat své posluchače, dokázal zaujmout svými proslovy, nabádajícími k tomu, abychom se k sobě chovali jako lidé, ohleduplně a s láskou, a dokázal zaujmout i příjemným smyslem pro humor, který pak prezentoval hlavně v songu I Hate. Lepší zakončení festivalu, konajícího se dle mého názoru v přátelské atmosféře, jsem si nemohla přát. Sympaťák každým coulem.

Doba čekání před podiem: 1 a ½ hodiny
Nejlepší song: I Hate
Celkové hodnocení: 10/10

Passengerovi také vděčím za to, že po Coloursech můj hlad po živé hudbě neutichnul, neboť už během vystoupení zmínil, že o tři měsíce později bude vystupovat v Praze, načež jsem pro sebe i Jistou osobu ten den večer koupila lístky. Colours of Ostrava 2016 tedy nastartovaly mou novou z mnoha zálib - chození na koncerty, za což jim budu vždy vděčná.

Slohovka č.1 je za námi, a pokud ji nějaký statečný člověk dočetl až sem a stále má chuť pokračovat, tak mu děkuji, obdivuji ho a odkazuji na nějaký můj další článek, který brzy přibude :)

Úvod

11. září 2017 v 14:37 | Mishana
Zdravím kohokoliv,
kdo sem náhodně zavítá, leč tento blog není primárně určen široké veřejnosti, nýbrž mně osobně. Od jisté doby jsem poměrně častým účastníkem koncertů na území České republiky a potřebovala jsem "místo," kde bych si mohla poznatky a zážitky zaznamenávat v textové podobě, jelikož hlava je děravá, papír ztratím a blog má sice také spoustu much, ale pro mě představuje nejpříjemnější variantu. Najdete zde tedy převážně mé zážitky z koncertů, jejich jakési zhodnocení a... a třeba časem něco víc :)

Náhodnému kolemjdoucímu tedy přeji buď hezké počtení, nebo úspěšné a bezbolestné opuštění mých stránek... :D

Mishana

Kam dál