Colours of Ostrava 2017

21. prosince 2017 v 23:23 | Mishana |  CoO

Poté, co jsem s Jistou osobou zavítala na Colours of Ostrava 2016, bylo celkem jasné, že nemůžeme chybět ani na dalším ročníku bez ohledu na účinkující. Ihned v září jsem za 1700 Kč koupila dvojici lístků a během čekání se více či méně radovala z toho, jaké interprety si pro nás připraví v roce 2017, přičemž jsem rozhodně zklamaná nebyla. Stejně jako v minulém ročníku jsem stihla cca 10 koncertů, které tentokrát probíhaly zpravidla za letního počasí v pravém slova smyslu (tři dny byla vedra na zdechnutí, akorát v sobotu asi hodinu lilo jako z konve).

Vzhledem k tomu, že já i Jistá osoba jsme docela prozíravé, dokázaly jsme si spočítat, že onen vyprodaný areál bude praskat ve švech především první den, kdy měli hrát Imagine Dragons, proto jsme se tedy vydaly do Ostravy s určitým předstihem, čímž jsme se šikovně vyhnuly návalům u vchodu, na který si spousta návštěvníků stěžovala. Nás tohle minulo, takže jsme si v tom šíleném horku došly pro růžový Cider, omrkly areál a na chvíli se usadily u Busking Stage, kde mohl vystupovat prakticky kdokoliv, kdo měl zájem, přičemž my narazily na velkého sympaťáka Jana Nedvěda, jenž kromě svých songů zahrál také Secrets od OneRepublic a Lost On You od LP, což jsme náležitě ocenily. Kolem šesté už jsme ale postávaly poblíž hlavní stage, kde měl být v sedm hodin celý festival odstartován a s ním i naše šestihodinové čekání na již zmíněné Dráčky.

Zahájení bylo fajn, sice nic extra, ale nekonalo se ani extra trapné klišé. Poté již přišla na řadu první účinkující úvodního dne, co se hlavní stage týče:

Birdy - 2017, Ostrava

Že bych z myšlenky na koncert této britské zpěvačky nadšením lezla po zdech, to se nedá říct, nicméně jsem věděla, že stylem hudby mi absolutně nebude vadit a se štěstím si její vystoupení i užiju. Upřímně si nejsem jistá, jestli bylo moudré ji v rámci programu umístit hned na první den, respektive vůbec jako první účinkující na hlavní stagei, protože její písničky člověka zrovna nenakopnou. Některé jsou rychlejší a fakt jsem si je užila (Wings, Wild Horses), ale většinu jsem jaksi prospala… Navíc se není během koncertu ani na co moc dívat, když slečna celou dobu sedí za klavírem (což chápu, když na něj hraje, že, ale… byl by takový problém na jednu dva songy vstát, nechal hrát někoho jiného a odzpívat to tak, aby na ni všichni viděli?). V podstatě šlo o fajn zážitek, který si osobně sice asi nebudu mít potřebu zopakovat, faktem ale zůstává, že jako obvykle mne živé vystoupení navnadilo a dnes hudbu od Birdy poslouchám docela často.

Doba čekání před podiem: ½ hodina
Nejlepší song: Wild Horses
Celkové hodnocení: 6/10


Alt+J - 2017, Ostrava

Zde se hodnocení vyhýbám, neboť produkce skupiny Alt+J jde zcela mimo mě. Líbily se mi sotva dvě skladby, zbytek jsem od sebe téměř nedokázala rozeznat, nicméně přiznávám, že světelnou show měli moc pěknou, a když už z mého pohledu nebylo co poslouchat, bylo alespoň co sledovat.

Doba čekání před podiem: 3 a ¼ hodiny


Imagine Dragons - 2017, Ostrava

Dá se říci, že již úvodní den festivalu byl vrcholem pro spoustu návštěvníků právě díky Imagine Dragons. Je mi jasné, že ne všichni si je užili už jen kvůli tomu, že prostě nemohli dobře vidět, nicméně já si na ně s jistou osobou vyseděla poctivých 6 hodin, za což jsme byly náležitě odměněny. Koncert byl famózní a jeden z nejenergičtějších, na jakých jsme kdy byla.

Vystoupení Imagine Dragons odstartovali songem Thunder, který jelikož jsem levná, prostě miluju. Zatímco na instrumenty hrající členové kapely zůstávali vzadu, frontman Dan Reynolds neustále poskakoval po části pódia, vybíhající mezi diváky. Měly jsme jej téměř na dosah ruky po celé vystoupení. Osobně považuji každou druhou jejich písničku za hit, takže jednoduše nebylo možné, aby zahráli všechny mé oblíbené songy, ale většinu zvládli, včetně Gold, Whatever It Takes, akustické verze I Bet My Life a po úryvku z písně Forever Young od Alphaville načal Dan mou absolutní srdcovku - Demons. Tu jsem si užila dokonale a nikdy nezapomenu, jak ji zpíval metr ode mě.

Dan si dokonce přivzal jednoho nejspíše už docela ojíněného diváka na pódium, načež z něj oba mezi obecenstvo skončili, to mě ale upřímně příliš nezajímalo, spíše jsem očekávala, co zahrají dále, přičemž jsem opravdu neočekávala, že by zapomněli na Believera, což se samozřejmě nestalo. Následně Dráčci opustili pódium, aby se po bouřlivých ovacích vrátili a obdařili nás absolutně poslední písničkou v podobě Radioactive.


Kromě toho, že jde o jednu z mála kapel, u níž si pamatuju texty (já jsem na to hrozné poleno, které cokoliv může slyšet stokrát, ale stejně si pamatuje velké kulové) a tedy jsem si i něco málo zaskřehotala, si z Imagine Dragons odnesu především to, jak Dan s lidi komunikoval. Navzdory tomu, že toho dne měl horečku, odzpíval všechno parádně, jako obvykle se příliš nezastavil, pořád všude možně lítal a poskakoval, a vůbec bylo vidět, jak moc koncertování jeho i zbytek kapely baví.

Dokonalý koncert se vším všudy, díky kterému jsem mohla slyšet své oblíbené songy naživo a z bezprostřední blízkosti. Do O2 na ně sice nejdu, ale kdyby se jim chtělo na Coloursy zavítat v budoucnu znovu, tak se vůbec zlobit nebudu.

Doba čekání před podiem: 6 hodin
Nejlepší song: Demons
Celkové hodnocení: 10/10


Po středě následoval čtvrtek (tak průlomovou informaci by tady asi nikdo nečekal, že?) a s ním další dva koncerty. Trošku teplejší koncerty. A to nemluvím o tom počasí. Fakt ne, protože teplé koncerty já ráda, z počasí jsem až tak nadšená nebyla, ale stejně jsem si obě zpěvačky užila:

Aneta Langerová - 2017, Ostrava

Na rozjezd dobrý. Sice partička kluků před koncertem dost držkovala a byla docela nepříjemná, nicméně musím říct, že halekání jednoho z nich ve smyslu: "Anetko, no, tak, já na tebe už hodinu čekám!" ve mě vyvolalo alespoň mírné pobavení vzhledem k tomu, že tohle by asi musela vyřvávat nějaká pěkná slečna, aby to Anetu alespoň trochu zajímalo. Inu, nedivím se jí. Jak jsem již napsala, na rozjezd dobrý, nepředvedla nic extra, ale jelikož její hudba (a vzhled) se mi docela líbí, tak jsem byla s koncertem spokojená a nebudu se bránit tomu, když opět bude účinkovat před někým, na koho před tím pódiem opět několik hodin čekám. Navíc její úsměv je fakt pěkný.

Doba čekání před podiem: ½ hodina
Nejlepší song: Voda živá (jako ruku na srdce, kdo čekal něco jiného?)
Celkové hodnocení: 6/10


LP - 2017, Ostrava

V případě LP jsem měla většinu jejich songů alespoň zběžně naposlouchaných a docela jsem se těšila, ovšem má očekávání měla být jednoznačně předčena. Jednak začátek s Muddy Waters byl fenomenální. Během jednoho songu mě stihla LP totálně uhranout a já zbytek koncertu byla úplně v háji jak z její hudby, tak z ní. Sice jsem postřehla, že má dost sympatické trio hudebníků za sebou, ale vzhledem k tomu, že samotná LP se pohyboval na části pódia, vybíhající mezi diváky, tak jsem neměla šanci jim věnovat příliš velkou pozornost, když jsem LP podobně jako u Dana z Dráčků měla na dosah ruky (neboť jsem opět s Jistou osobou kempila přímo u pódia) a prakticky jsem z ní nespustila oči. Zpívala, podávala si s námi ruce, půjčovala si selfie tyče, sbírala transparenty a plyšáky, co jí lidé házeli na pódium, a vůbec jse z ní měla strašně dobrý pocit, respektive i na ní bylo vidět, že si vystupování užívá, na čemž mi u každého interpreta strašně záleží. Kromě zmíněných Muddy Waters zazpívala také např. Other People (pecka jak cyp), Levitator, When We're High, Strange, No Witness (pecka as well), Into The Wild a samozřejmě svůj největší hit Lost On You. Opět nádherný zážitek, moci si zařvat text s celým areálem. Navíc její komunikace s publikem…

Nemám žádné výtky. Je dokonalá.

Doba čekání před podiem: 3 a ½ hodiny
Nejlepší song: Lost On You (again, I'm cheap)
Celkové hodnocení: 10/10


Třetí den se v mém případě nesl ve znamení značného… mišmaše? A opět příšerného horka. Onen mišmaš byl způsoben jen a pouze tím, že jsem byla v rámci jednoho dne na třech koncertech, přičemž každý jeden z nich spadal do jiného žánru. Více méně. Ale užila jsem si všechny. To jen aby bylo jasno.


Walking On Cars - 2017, Ostrava

Také ono jedno CD irské skupiny Walking On Cars jsem měla naposlouchané a hodně jsem se na ně těšila (i proto jsem jim dala přednost před Teleman, kteří vystupovali v takřka totožný čas na jiné stagei). Začátek v podobě Catch Me If You Can byl úžasný a osobně mě docela zaskočilo, jak vysoký a hubený jejich frontman je, respektive mi prostě k takovému týpkovi nešel ten nádherně hluboký hlas, který je jednoduše skvělý. Navíc mají chytlavé melodie i texty, takže koncert jsem si užila, ačkoliv komunikace s diváky byla nulová, totéž nějaká světelná show (což se dalo čekat, když hráli v sedm a všude bylo světlo, že). Zahráli všechny mé oblíbené songy z jejich CD, přidali pár nových, a když frontman Patrick Sheehy na závěr zazpíval i Speeding Cars, byla jsem s jejich vystoupením docela spokojená, nicméně oproti jiný koncertům… Oproti jiným koncertům musím uznat, že to bylo slabší.

Ale i tak ano, já, která věčně nadávám, když interpret s diváky nekomunikuje, jsem odcházela spokojená, a to nejen proto, že jsem ukořistila playlist (můj vůbec první podobný suvenýr z koncertu). Ale onen alternativní/indie rock/pop mi prostě strašně sedí, a abych byla upřímná, poslouchám je od té doby takřka denně a jsou mi bohatým zdrojem inspirace při psaní čehokoliv. Určitě na ně v budoucnu ještě zajdu, protože jejich songy jsou prostě skvělé.

Doba čekání před podiem: ¾ hodiny
Nejlepší song: Catch Me If You Can
Celkové hodnocení: 6/10


Louis Berry - 2017, Ostrava

Vůbec poprvé jsem se během ročníku odhodlala jít na jinou než hlavní stage, což se uskutečnilo na popud Jisté osoby, jež horoucí láskou zahořela vůči tomuto interpretovi a.k.a. britskému zajíčku ušáčkovi. Kromě uší je však Louis Berry výjimečný svým hlasem. Nádherně zastřeným hlasem, který dokonale ladí k rock'n rollu, který na nás na Drive Stagei začal chrlit. Mně osobně se při pohledu na několik hubených týpků oděných v černé barvě vybavil film Starci na chmelu. Vystoupení bylo nesmírně energické, užívali jsme si ho jak my, tak oni, a jelikož jsme se jako obvykle s Jistou osobou cpaly hned u hrazení, mohly jsme i vidět, jak se ve frontmanových očích zrcadlí nadšení z toho, jak jsou zase lidé nadšení z něj. Skvělý zpěvák, skvělý muzikant, který snad do Čech ještě někdy zamíří, protože jeho hudba je dnes již prakticky unikátní.

Doba čekání před podiem: Asi 10 minut, bo mi Jistá osoba držela flek, zatímco jsem křepčila před hlavní stageí u Walking On Cars
Nejlepší song: 25 Reasons
Celkové hodnocení: 9/10


Midnight Oil - 2017, Ostrava

"Tak, pánové, odhoďte berle a jdeme na to!"

Tímto byl z mé strany odstartován koncert australské skupiny, jež slavila největší úspěchy v osmdesátých a devadesátých letech. Ono zvolání bylo pochopitelně narážkou na to, že členové (jak si zdatní matematikové již stačil spočítat) již nejsou nejmladší, přesto se nedá říci, že by jakkoliv zklamali. Právě naopak. Ano, hlas frontmana Petera Garretta už není to, co býval, v podstatě ale předvedli povedenou show, sem tam zpěvák přidal i pár průpovídek (např. jednu v tom smyslu, že jako skupina fungují už opravdu dlouho, prodělali pauzu způsobenou Garretttovým působení na postu ministra životního prostředí, ale dokázali se vrátit zpátky, přeletět oceán, aby se mohli poprvé představit v České republice. Jaký to životní úspěch :D). Upřímně bylo na celé skupině vidět, že je jim jedno, kde jsou ale hlavně, že jsou spolu a že hrají, především pak bubeník… Jelikož jsme s Jistou osobou nemusely tyto pány vidět zblízka, spokojily jsme se zpravidla se záběry kapely na obrovských plátnech, přičemž když byl záběr na bubeníka Roba Hirsta, oba jsme jen s až úplně na zem padlou čelistí sledovaly jeho představení. Bavil se on, bavil se zbytek kapely i my, a snad i frontman, který po celou dobu předváděl své pověstné "taneční" kroky.

Ač starší pánové, rozbalili to parádně a za sebe musím říct, že mě nesmírně těší, že jsem měla příležitost takové titány vidět naživo. Produkce Midnight Oil není sice přesně to, po jaké bych běžně prahla, ale je to chytlavý rock, takže ani po hudební stránce jsem opravdu problém neměla. Navíc, když se Vítkovicemi rozezněly tóny jejich největšího hitu Beds Are Burning, husí kůže byla opět přítomna.

Pánové jsou legendou a bylo mi ctí, se zúčastnit jejich koncertu.

Doba čekání před podiem: ½ hodiny
Nejlepší song: Beds Are Burning
Celkové hodnocení: 8/10


Po třech relativně náročných dnech nás čekala sobota, kdy jsme více méně chtěly absolvovat dva koncerty. Říkám více méně, protože každá z nás chtěla vidět jeden z nich více a ten druhý méně, ale o to nejde. O něco důležitějším byl fakt, že zuřivé horko přerušila alespoň na hodinu pořádná přeháňka, kvůli níž musela být první z oněch koncertů, jež jsme měly v plánu, asi o 20 minut posunut:


Jamiroquai - 2017, Ostrava

Přiznávám se bez mučení, že právě tuhle skupinu jsme osobně vidět nepotřebovala, ale… Nebylo to nic hrozného, jenže Jamiroquai neprodukují hudbu, která by mě zajímala. Nicméně jelikož mi na druhou stranu ani nevadila, strávila jsem na hlavní stagei asi ¾ hodiny, než jsem se odebrala před Drive Stage. Z toho, co jsem viděla a slyšela (Driveka je kousek od hlavní stage, takže i po odchodu jsem měla dost dobrou představu, co se za bukem děje), mi v hlavě stejně nejvíce utkvěla světelná show a fakt, že frontman přišel v teplákovce a na hlavně měl svítící korunu. Nejsem si jistá, jestli tento koncert hodnotit, ovšem nějaká komunikace s diváky tam byla, pán zpíval dobře, světelná show vypadala pěkně, takže... Takže hodnotím, ale případný čtenář by to měl brát s rezervou.

Doba čekání před podiem: Asi 40 minut (bo bouřka)
Nejlepší song: Nerozeznala jsem jeden od druhého, pardon
Celkové hodnocení: 7/10


Pierce Brothers - 2017, Ostrava

Z mého pohledů jeden z highlightů celého festivalu. Těšila jsem se na ně neskutečně, protože jejich hudba je přesně to, v čem si má ouška libují. Jelikož jsem předcházející koncert opustila dříve, našla jsem si v pohodě místo hned u hrazení, navíc uprostřed, přičemž oba australští bratři se již pohybovali na stagei, rozhlíželi se, povídali si s námi a do toho zkoušeli. Krátce před začátkem pak došla Jistá osoba, jíž jsem držela místo (teda ona by se vedle mě sprostě nasrala, i kdybych jí místo nedržela, ale víte jak, nechci ji pomlouvat, je to v jádru hodné děvče), a pánové spustili.
Jelikož jde o buskery, kteří prozatím pořádně vydali jen EPíčka, tak spousta jejich skladeb není nikde dostupná, tudíž většinu songů jsem ani neznala, ale ty mně známé a mnou oblíbené, ty jsem si užila naprosto legendárně. Kouzlem jejich vystoupení je především to, že Pat Pierce hraje na všechno počínaje foukací harmonikou přes didgeridoo (díky němuž se otřásaly celé Vítkovice i s pecama) až ke konstrukci celé stage. Do toho pak jeho bratr Jack hraje na kytaru a zpívá. Jejich koncert měl úžasnou energii a kluci byli očividně dojatí tím, kolik lidí se na ně přišlo podívat. Předtím totiž ještě před tak velkým publikem nikdy nehráli.

Byli opravdu úžasní a nebýt toho, že nám s Jistou osobou jel poslední vlak do mé rodné žumpy, tak bych zůstala i na autogramiádu. Bohužel, jejich koncert končil až po půlnoci, a v takovou hodinu prostě ty spoje úplně dobře nejezdí. Snad jindy, protože… Na někoho jako Pierce Brothers půjdu, kolikrát to jen bude možné, protože mi je jasné, že každý jejich koncert je unikátní. Jestli jste o nich v životě neslyšeli, doporučuju si je alespoň poslechnout.
Dát jim šanci, protože oni jsou výjimeční.

Doba čekání před podiem: 1 hodina
Nejlepší song: Golden Times
Celkové hodnocení: 10/10

Abych to nějak shrnula, mé druhé Colours jsem si užila takřka stejně jako ty první v roce 2016. Vloni jsem viděla svou srdeční záležitost Nannu (čtete Of Monsters And Men, já je totiž vážně i poslouchám, já celou dobu jen nehledím na ni… někdy), nebylo takové horko (chcalo jak sviňa) a byli tam i další interpreti, které od té doby poslouchám pravidelně (Aurora, Nothing But Thieves, Kodaline, Passenger), ale na druhou stranu letos nám přálo počasí (sice bylo strašně vedro, ale furt si koncert užijete lépe v horku než v dešti), hráli Imagine Dragons, na které se nejspíše už nikdy nevypravím (do O2 arény se vážně nechystám) a vystoupili Walking On Cars, LP a Pierce Brothers, jež jsem sice znala předem, ale až teprve po koncertech jsem jim totálně propadla. Dále Louis Berry byl úžasný, slyšela jsem Midnight Oil a zpětně oceňuji i účast Birdy.

Prostě oba ročníky byly super, a přestože se obávám, zdali je půjde ještě trumfnout, budu se těšit i na Colours of Ostrava 2018, na něž už mám samozřejmě lístky. Ano, lístky. Jistá osoba poleze taky, protože bez ní by to nebyla taková prdel.

Inu, tomu, kdo to dočetl až sem, gratuluji, doufám, že to přežil bez úhony, a přeji mu další úspěšné toulky po mém blogu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama