Colours of Ostrava 2018

13. srpna 2018 v 21:21 | Mishana |  CoO

Se dvěma úspěšnými ročníky za sebou jsme s Jistou osobou nemohly jinak, než koupit lístky na COO 2018 v první vlně, aniž bychom věděly, co si na nás Zlata připraví. A nutno říci, že jsme během roku prožívaly horké chvilky, jelikož oznamovaní interpreti budili spíše rozpaky než nadšení. Jméno Aurora či George Ezra mě sice ubezpečila, že úplně vyhozené peníze to nebudou, celkem dlouho ale trvalo, než jsem si v programu našla další vystupující, kteří by mě alespoň trochu zaujali.

Nicméně to "své" jsem si našla a pro mě absolutně nezajímavé interprety typu N.E.R.D., Kygo či Grace Jones absolutně ignorovala, respektive jsem letos ignorovala hodně taháků, což byla podstatná změna oproti minulým ročníkům, kdy jsem neustále kempila před hlavní stageí. Tentokrát jsme často s Jistou osobou vyrážely na sáhodlouhé výpravy z jednoho konce areálu na druhý, kde se nacházela letos neskutečně nadupaná Fresh Stage.

Jelikož jsme během středy chtěly stihnout čtyři koncerty, dojely jsme do areálu Dolních Vítkovic vcelku brzy, přičemž celý festival pro nás otevřeli:

Lucky Chops - 2018, Arcelor Mittal Stage, Ostrava

Partička opravdu pozitivně naladěných chlapců začala pěkně zostra. Přestože lilo jako z konve, pánové toho na sobě moc neměli a evidentně si celý koncert užívali společně s námi. Energicky poskakovali po pódiu, zvuky dechových nástrojů krásně rozjařovaly vinou počasí mírně pochmurnou atmosféru, kterou rozjařoval svým širokým úsměvem také bubeník. Ten se snad tlemil po celou dobu, až se divím, že neměl ve tvářích křeče. Chlapci se zaměřují ryze na instrumentální projev, nemají žádného zpívajícího frontmana, a tudíž se sem tam těžko jednotlivé skladby odlišovaly jedna od druhé, nicméně některé covery známých songů rozpoznala i má hudebních sluchem nepoznamenaná maličkost.

Start festivalu to byl výborný, přičemž navzdory slabšímu line-up jsem začala mít pocit, že to letos bude stejně parádní jako ročníky předchozí.
Doba čekání před pódiem: 20 minut
Nejlepší song: The Eye Of The Tiger
Celkové hodnocení: 7/10
Šla bych znovu? - Spíše ne, zas tak dech beroucí zážitek to nebyl…

Nathaniel Rateliff & The Night Sweats - 2018, Arcelor Mittal Stage, Ostrava

Na tyto americké pány jsem se velmi těšila, neboť jejich styl mi vyloženě padl do noty. Žánr, energie, chytlavost písniček, to všechno mě nutilo očekávat jejich vystoupení s nadšením, které… Nedá se říct, že by během koncertu opadlo, spíše se mu dostalo naplnění až později. Koncert Nathaniel Rateliffea byl dobrá. Zpíval song, které jsem docela znala, měla moc hezky vyzdobenou stage a příjemně se koukalo i na sladěné oblečení jednotlivých muzikantů, kteří se činili stejně jako Nate, který během vystoupení rozflákal několik tamburin. Leč z nahrávek na mě působilo ještě o něco energičtěji a měla jsem pocit, že do stoprocentní formy jim prostě něco chybí. Poslední třetina koncertu to ale vynahradila. Nate i kapela se rozjeli, začali hýřit přesně tím entuziasmem, po jakém jsem prahla, a závěrečný song v podobě S.O.B. jsem si náležitě užila, protože… Je to prostě chytlavé!

Nemohly jsme sice vydržet na celou písničku, jelikož jsme chtěly alespoň něco málo vidět z George Ezry, který měl začít pouze čtvrt hodiny poté, co končit Nate. Upřímně, podobných časových tísní byl letošní festival plný, bohužel, a tak kolikrát jsme musely z koncertu odcházet o pár minut dříve, abychom stihly začátek dalšího. Ale co už, nějak se program poskládat musel…
Doba čekání před pódiem: 20 minut
Nejlepší song: I Need Never Get Old
Celkové hodnocení: 6,5/10
Šla bych znovu? - Ano, ještě jednou šanci mě naživo uchvátit si zaslouží

George Ezra - 2018, Česká Pojišťovna Stage, Ostrava

Britský mladík je jedna z nejlepších věcí, jež mohla světový hudební průmysl potkat. Nevinně vyhlížející koloušek s hlasem, o němž prostě víte, že ho chcete slyšet pořád a dokola a… George Ezra byl jednoduše skvělý. Na rozdíl od některých tlučhubů oceňuji, když mi umělec kromě zpívání a hraní také něco poví. Třeba jak to píseň složil, co pro něj znamená a podobně, protože se pak cítím být více vtažená do děje. Mám pocit, že tomu umělci na posluchačích a divácích opravdu záleží, když je jim ochoten poodhalit kousek svých myšlenek a své duše.

Ale dost keců, George zahrál hity starší i nové, počínaje Cassy O', přes Listen To The Man a Blame It On Me až po neskutečně chytlavý Shotgun. Z osobních důvodů jsem během písně Hold My Girl jen stěží zadržela slzy, jak procítěně George zpíval, a jak moc se mě text vnitřně dotýkal. Krása. Nezapomenutelný zážitek, který si ovšem chci na podzim v Karlíně zopakovat, protože jak už jsem řekla, hlasu pana Ezry není nikdy dost.

Doba čekání před pódiem: 20 minut
Nejlepší song: Blame It On Me
Celkové hodnocení: 9/10
Šla bych znovu? - Ano (a taky v říjnu jdu :D)

Jeremy Loops - 2018, Fresh Stage, Ostrava

Závěr prvního dne festivalu se pro nás nesl ve znamení pozitivně naladěného Jihoafričana Jeremyho Loopse s jeho kapelou/kamarády, mezi něž patřil saxofonistka se vzhledem vyzáblejšího Boba Marleyho, nadšeně vyhlížející rapper, velmi zdatný kytarista a bubeník. Sám Jeremy se doprovázel na kytaru nebo foukací harmoniku a rozhýbal snad všechny před Fresh stage (na kterou jsme z té hlavní běžely navzdory tomu, že jsem byla ve škole osvobozená od tělocviku). Ocenila jsem už jeho první píseň, která má za úkol přivítat všechny diváky, pokračoval s mým oblíbeným Sinner, libově zandal Freaka, aby nás vzápětí úplně zboural díky songům Down South a Gold. Jeremy má v sobě obrovské množství pozitivní energie, kterou je ochoten a především schopen předávat díky svým písničkám, díky svému hlasu a díky svým kolegům dál. Z koncertu jsem odcházela ve skvělé náladě a jen se těšila, co mi Colours Of Ostrava 2018 přinesou dál.

Doba čekání před pódiem: 5 minut
Nejlepší song: Down South
Celkové hodnocení: 9/10
Šla bych znovu? - Ano

Také druhého dne jsme měly řádně napilno, leč abych byla zcela upřímná, stalo se tak především díky tomu, že z line-upu vypadli London Grammar. Jelikož nedorazili, tak Kaleo byli přesunuti na hlavní stage v čase, kdy měli původně hrát právě LG, načež se posunul i celý program na Arcelor Mittal stage. Abych to neokecávala, díky absenci LG jsem stihla opět čtyři koncerty, přičemž den pro nás odstartoval:

Jaroslav Uhlíř - 2018, Arcelor Mittal Stage, Ostrava

Na tuto legendu české hudby jsem se opravdu těšila, jelikož jsem na jeho písničkách vyrostla. A především jsem pro každou prdel, takže jsem si opravdu nemohla nechat ujít koncert, na kterém se sejde několik generací, které naprostou většinu písniček budou znát nazpaměť. Přesně tak to také bylo, neboť bylo vcelku jedno, zda pan Uhlíř zpíval Severní Vítr, Pod dubem, za dubem nebo Dělání. Zpívali jsme všichni bez ohledu na věk. Pan Uhlíř s námi sice jednal jako s dětmi, ale… to k tomu prostě patří, na tomhle jeho koncerty stojí a fakt jsem si celé vystoupení užila, a to včetně písniček, které odzpívala jistá dáma či jistý kapelník. Ale Jistá osoba v půlce pláchla na Kensington, takže třeba takový šlágr jako Krávy, krávy si nechala naprosto nepochopitelně ujít… Pan Uhlíř je prostě legenda a jsem šťastná, že jsem jej mohla vidět naživo.

Doba čekání před pódiem: 10 minut
Nejlepší song: Statistika
Celkové hodnocení: 7/10
Šla bych znovu? - Stálo to za to, ale jednou stačilo

Declan McKenna - 2018, Fresh Stage, Ostrava

Zatímco Jistá osoba se stále rozplývala na Kensington, já si to namířila na Fresh Stage, kde jsem se usadila v první řadě, abych dobře viděla na stoupající hvězdičku Declana McKennu. Mladíček nevelkého vzrůstu, hubený jako lunt, ale do hudby evidentně zapálený se do stále vcelku pochmurného počasí skvěle hodil. Dokázal nás rozhýbat, dokázal nám předat energii a především ukázal, že zpívat opravdu umí. Jeho styl není zrovna můj šálek čaje, ale koncert jsem si skvěle užila, co si ale budeme povídat, největší zážitek jsem měla z Declanova hitu Brazil a také z pěkné kytaristky. Rozhodně ve mně zanechali pozitivní dojem, ovšem podruhé je asi vidět nemusím…

Doba čekání před pódiem: 30 minut
Nejlepší song: Brazil
Celkové hodnocení: 6.5/10
Šla bych znovu? - Spíše ne

Kaleo - 2018, Česká Pojišťovna Stage, Ostrava

Poté, co jsme s Jistou osobou listopadový koncert Kalea proseděly, chtěly jsme si to tentokrát pořádně užít, což si myslím, že se nám povedlo. Sice nás obě vytáčely lidé za námi, kteří evidentně znali pouze onen hit islandské skupiny jménem Way Down We Go, pročež čekali, že i ostatní songy Kalea budou podobné, a když zjistili, že kluci mají na kontě i pomalejší kousky, působili velmi otráveně a dávali to svými řečmi najevo. Na koncertech se nedám snadno rozhodit, ale podobní kreténi mě fakt štvou. Nelíbí se mi hudba, tak odejdu a nekazím zážitek ostatním, ne? O tom, že je v podstatě více zajímalo, že mezi diváky poletují balóny, které tam absolutně neměly co dělat, se obšírněji zmiňovat nebudu.

Navzdory zmíněné skutečnosti, že mezi fanoušky hudby jsou nehorázní kokoti, jsem si vystoupení Kalea užila a opravdu neměla problém s tím, že frontman s publikem nekomunikuje. Holt už je takový, a za to, že je se mnou ochoten sdílet nádhernou barvu svého hlasu, mu to s chutí odpustím. Navíc zahráli takřka všechny mé oblíbené songy, když srdce se mi splašeně rozbušilo už při prvních tónech Broken Bones, klidu se nedočkalo ani v rámci svižných Hot Blood a No Good, načež doslova zaplesalo při Way Down We Go. Upřímně to jediné, co já osobně Kaleu svým způsobem nemůžu odpustit, je fakt, že ty písně, které nevydali oficiálně na albu, ale které přesto hrají na koncertu, znějí skoro stejně. V podstatě mi přišlo, jako by šlo o různé variace na Hot Blood…

Doba čekání před pódiem: 30 minut
Nejlepší song: Broken Bones
Celkové hodnocení: 8/10
Šla bych znovu? - Ano, ale až vydají další album

Aurora - 2018, Arcelor Mittal Stage, Ostrava

Jelikož jsme zůstaly s Jistou osobu na Kaleo až do konce, musely jsme se spokojit s tím, že Auroru uvidíme z dálky, respektive z obrazovek. Kouzelná dívka z Norska mě ale i tak dokázala znovu uchvátit, ať už šlo o její zpěv, hudbu, taneční kreace, úsměv či rozpaky. Netrpělivě očekávám její nové album, z něhož zaznělo na koncertu několik písní včetně moc dobrého Queendom, nicméně zazpívala úspěšné songy i ze svého debutu, a tak když se Vítkovicemi rozezněly tóny písně Warrior, mé srdce opět dostalo zabrat. Aurora je prostě ztělesněním dokonalosti a obávám se, že téhle na první pohled křehké dívky nebudu mít nikdy dost. Závěrečná píseň Running With The Wolves mi téměř vehnala slzy do očí.

Doba čekání před pódiem: 10 minut
Nejlepší song: Warrior
Celkové hodnocení: 9/10
Šla bych znovu? - Určitě (v lednu se chystám)

Dva nabité dny jsme měly za sebou a čekaly nás dva odpočinkové. Alespoň tedy pro mě, jelikož jsem mířila jen na dva klidnější koncerty, kdežto Jistá osoba se na Black Pistol Fire rozbila jak cikánské hračky. Hrůza ji někam pustit samotnou.

Marie Rottrová - 2018, Česká Spořitelna Stage, Ostrava

Zatímco Jistá osoba již pilně čekala na BPF, já si zašla do první řady čekat na legendu české hudby, paní Marii Rottrovou. Nedá se říci, že bych ji poslouchala pravidelně, ale vždy patřila mezi ty české umělce, jejichž hlas a tvorbu opravdu můžu. Jsem moc vděčná, že jsem mohla tuto zpěvačku vidět na vlastní oči a slyšet naživo písně jako Kůň Bílý či Řeka Lásky, která patří mezi mé srdcovky, co se české hudby minulého století týče. Marie Rottrová na svůj věk vůbec nevypadá, hlas má nadále libý a úsměvy rozdávala na všechny strany. Navíc… Měla jsem pocit, že i ona byla vděčná, že se nás na ni přišlo podívat tolik. Vždyť před největší stageí celých COO bylo plno. A to naprosto zaslouženě.

Doba čekání před pódiem: 20 minut
Nejlepší song: Řeka Lásky
Celkové hodnocení: 8/10
Šla bych znovu? - Jestli ještě někdy vystoupí v rámci Coloursů, tak proč ne

Jessie J - 2018, Česká Spořitelna Stage, Ostrava

Když jsem rozbitou Jistou osobu posbírala před Freshkou, daly jsme si několik odpočinkových hodin, než jsme se vydaly podívat na Jessie J. Přiznávám bez mučení, že jsem pochybovala o tom, zda takový interpret na Coloursy patří. Její songy mě neoslovily (většina jsou pro mě odporně popíkové srance), ale byla jsem Jistou osobou ujištěna, že to bude dobré a… Bylo. Jessie J působí neuvěřitelně sympaticky, vřele, mile a lidsky. A je sakra krásná. Nádherným hlasem odzpívané songy se mi v živém provedení zalíbily, Jessie jednotlivé skladby navíc prolínala různými historkami či čímkoliv, co ji napadlo a chtěla nám říct. Tu její bezprostřednost a spontánnost prostě umím ocenit. Díky jejímu vystupování jsem se cítila opravdu dobře a přestože jsem byla od pódia dost vzdálená, připadala jsem si do koncertu aktivně zapojená. A ten pocit miluju.

Hafo plusových bodů si pak u mě zasloužila díky svému smyslu pro humor. Vážně na mě působila dojmem fajn člověka, kterého bych chtěla blíže poznat.

Světelná show byla parádní, aranžmá taktéž a všichni lidé, které s sebou Jessie na pódiu měla, vypadali, že je koncertování baví. Pozitivně laděné vystoupení, jež ve mně zanechalo hlubokou stopu, což jsem od interpretky s nálepkou "popová zpěvačka" úplně nečekala. Ale Jessie je asi výjimečná.

Doba čekání před pódiem: 20 minut
Nejlepší song: Masterpiece
Celkové hodnocení: 10/10
Šla bych znovu? - Upřímně… Podle ceny :D Koncert byl super, ale zase majlant za další nedám.

To bylo za pátek všechno a čekala nás už jen sobota, kdy jsme se stejně jako vloni zastavily na Busking Stage, abychom se podívaly na našeho oblíbence Jana Nedvěda a nechaly si od něj do ouška zahrát covery Lost On You či Secrets. S večerem pak přišel pro nás poslední koncert letošních Coloursů:

Alice Merton - 2018, Fresh Stage, Ostrava

Lepší závěr COO jsem si asi nemohla přát. Na Alice Merton jsem se těšila neskutečně, ačkoliv vydala teprve asi šest songů, nicméně No Roots, Hit The Ground Running, BackTo Berlin a Lash Out jsem si okamžitě oblíbila. Druhou zmíněnou písní mladá zpěvačka svůj koncert zahájila a já mohla s klidem ihned říct, že tohle bude bomba. Sympatická (oh, jak slabé slovo…) Alice Merton vzala dech snad všem před Fresh Stageí, která pro ni možná byla malá, já si ale ze svého místa v první řadě fakt nestěžovala. Byla jednoduše úchvatná, její kapela zrovna tak, a povedený koncert tak přispěl k pozitivnímu pocitu, který jsem z Colours of Ostrava 2018 měla. S hitem No Roots v uších jsem odcházela s areálu a pomalu se začínala těšit na příští ročník.

Doba čekání před pódiem: 1 hodina
Nejlepší song: Lash Out
Celkové hodnocení: 9.5/10
Šla bych znovu? - Ano a taky že jdu :D (v září v Paláci Akropolis)

Ročník 2018 rozhodně nebyl lepším než ty předchozí, kterých jsem se účastnila, ale nebyl ani horší. Postrádal pro mě zajímavá větší jména, poklady jsem ale objevila mezi těmi menšími, čehož si vážím podobně, jako když mi před dvěma lety zahráli do ouška Of Monsters And Men. Obé má něco do sebe. Zpětně si tedy na line-up už nestěžuju, přičemž se v budoucnu budu krotit, abych si kdy vůbec stěžovala. Pochopila jsem, že Zlata ví, co dělá, a já nyní již věřím, že pro příští rok opět přiveze zajímavé vystupující, ať už budou mít zvučná jména či nikoliv.

Co se týče počasí, s tím holt těžko někdo něco udělá, ale bylo asi lepší než vloni a předloni. Sice pršelo, ale ne moc, sice pražilo slunko, ale ne moc. Trochu mě vytáčela akorát cena jídla, protože ošizený langoš s ošizenou tatarkou, náhražkou sýra a minimum česneku za 70Kč? Příště se raději půjdu naobědvat do Karoliny a na večer si vezmu svačinu, protože takhle se ojebávat fakt nenechám.

Na závěr chci ještě Coloursům poděkovat za to, že pořádají koncerty i mimo samotný festival, jelikož jen díky nim jsem si mohla v srpnu znovu zajít na Pierce Brothers a následně zhlédnout první český koncert Goo Goo Dolls. Děkuju a těším se na Alice Merton a také na příští ročník COO.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama